Anděl Exit

Barevný, 35mm
Česká republika, 2000, 100 min
Sekce: Soutěžní sekce

O filmu

Mladík Mikeš žije poblíž pražské křižovatky Anděl v domě obývaném stejnými ztroskotanci, jako je on sám. Momentálně se pokouší skoncovat se svým dosavadním životem. Naváže vztah se sympatickou sousedkou Janou, která pro něj může představovat cestu do světa normálních lidí. Kamarád Lukáš a jeho dívka Kája ho však vrátí zase zpátky k drogám a krádežím. Spolu s Kájou se Mikešovi podaří uvařit v Jižní Africe zajímavou novou drogu. Po návratu domů všichni vzpouzejícího se Mikeše nutí, aby výnosný experiment zopakoval. Droga vzniklá smísením jistých ingrediencí s láskou, bolestí a nenávistí dvojice ovšem nikomu štěstí nepřinese. Mikeš však nakonec dostává ještě jednu životní šanci, i když není jisté, jestli ji dokáže využít. Nízkorozpočtové psychologické drama s mystickými prvky inspirovala novela Jáchyma Topola. Film byl digitální kamerou natáčen chronologicky s minimálním štábem. Výsledný vizuálně zajímavý efekt vznikl překopírováním materiálu na 35 mm.

O režisérovi

Vladimír Michálek (1956, Mladá Boleslav) absolvoval v roce 1992 katedru dokumentaristiky na pražské FAMU. Prosadil se jako dokumentarista (mj. snímek Junkies natočený v roce 1989 v USA, portrét umělce Petra Kavana Ticho, které bolí, 1990, dokumentární esej o britském režisérovi Lindsaym Andersonovi O´ Mr. Anderson, 1992). V roce 1994 debutoval hraným celovečerním snímkem Amerika, volně inspirovaným románem Franze Kafky. O dva roky později natočil komorní psychologické drama o knězi vzdorujícím komunistické totalitě Zapomenuté světlo (uvedeno v soutěži MFF Karlovy Vary 1997 – Cena za nejlepší mužský herecký výkon pro Boleslava Polívku). Svou pověst formálně brilantního autora zvládajícího nejrůznější žánrové i stylové polohy i morálně závažná témata stvrdil před třemi roky westernově pojatým dramatem Je třeba zabít Sekala, odehrávajícím se na moravské vesnici během nacistické okupace. V soutěži MFF Karlovy Vary v roce 1998 získal Cenu za nejlepší mužský herecký výkon pro Olafa Lubaszenka.