A tohle má být jaro

Barevný, 35mm
Francie, 2000, 107 min
Sekce: Jiný pohled

O filmu

Všichni známe pohádku o třech prasátkách, která jdou od domu k domu a hledají, kde by našla útočiště. Takhle podobně začíná i film režiséra Hervého Le Rouxe. Fanfan opouští svého přítele a chystá se přespat u Joss. Ta však zrovna odchází od manžela a dcery. Proto se rozhodnou jít k Fanfanině sestře Manu a zůstat pár dní u ní. To se ale samozřejmě nelíbí jejímu manželovi Mitchovi. Přidají se komplikace s Manuiným milencem a Mitch všechny tři ženy vyhodí z domu. To si ovšem nenechají líbit a rozhodnou se zabavit po svém a ještě se svým mužským protějškům pomstít. Snímek o „válce mezi pohlavími“ je vtipný, s nadsázkou pojatý i zahraný příběh o všech těch známých pocitech a emocích, které s námi někdy mávají, a zvláště pak když je jaro... Burlesknost a bezčasovost snímku podtrhuje a rámuje hudba Lullyho, Charpentiera a Offenbacha.

O režisérovi

Hervé Le Roux (1956) pracoval jako novinář a kritik pro známý filmový časopis Cahiers du cinéma. Byl asistentem režiséra Alaina Bergala při filmu Incognito. Poté spolupracoval při realizaci krátkometrážních filmů L’ourse bleue (r. Marc Chevrie) a Tu m’as dit (r. Renée Falson). V roce 1993 režíroval snímek Grand bonheur a v roce 1997 film Reprise, který byl promítaný na MFF v Berlíně a který získal Velkou cenu poroty na festivalu v Belfortu. Film On appelle ća le printemps je zatím jeho poslední celovečerní film.