Otesánek

Barevný, 35mm
Česká republika, 2001, 127 min
Sekce: České filmy

O filmu

Světoznámý český filmař Jan Švankmajer zpracoval ve svém osobitém stylu lidovou pohádku o Otesánkovi. Vyprávění o nenasytném dítěti stvořeném ze dřeva, které postupně spořádá všechno živé kolem sebe, situoval do dnešní doby a do tuctového městského činžáku. Manželé Horákovi tak dlouho touží po dítěti, až ho paní Horáková spatří v pařezu, který jí muž přinesl z parcely. V patřičném okamžiku dřevo obživne. Rodičovská radost však netrvá dlouho. Malý Otík, jak mu tatínek a maminka říkají, potřebuje stálý přísun jídla. Posléze si je začne opatřovat sám. Neunikne mu ani kočka, ani obtloustlá sociální pracovnice. Jen sousedovic přemoudřelá dcerka Alžbětka, která dobře zná pohádku, ví, kam se ztrácejí lidé z okolí. Její snahu zachránit jediného kamaráda v domě může překazit jen stará paní správcová. Jan Švankmajer pojednal svůj film jako groteskní horor, přerůstající v podobenství o zpupné snaze lidí vzdorovat přírodě. Stejně jako ve svých dřívějších celovečerních filmech i tady autor kombinuje hereckou akci s trikovými scénami a s dokonalou animací reálu.

O režisérovi

Jan Švankmajer (1934, Praha) vystudoval loutkářství, scénografii a režii na pražské DAMU. Od roku 1964 pracoval jako scenárista, výtvarník a režisér osobitých animovaných filmů, v nichž často animoval reálné předměty nebo i lidi. Do originální, světově uznávané filmové tvorby se promítá jeho příslušnost k českému surrealistickému hnutí. Realizoval řadu oceněných krátkých filmů a dlouhé kombinované snímky Něco z Alenky (1987), Lekce Faust (1992), Spiklenci slasti (1996) a Otesánek (2000). Jako výtvarník se podílel na trikových sekvencích řady hraných filmů. Často spolupracuje se svou manželkou, výtvarnicí Evou Švankmajerovou.