Calle 54

Barevný, 35mm
Španělsko, Francie, 2000, 105 min
Sekce: Inspirace hudbou

O filmu

Hudební film, který se stává důležitým historickým dokumentem. Svádí totiž dohromady největší postavy latinskoamerického jazzu naší doby. Tito Puente, Paquito D’Rivera, Gato Barbieri, Bebo Valdés, Eliane Elías, Chano Domínguez, Jerry González... Obklopeni šesti kamerami hrají tito umělci ve studiu živě skladby, zkomponované pro film, dosud nevydané nebo své velké hity, aby dokázali bohatství tohoto hudebního proudu, zrozeného z míšenectví a rozvíjeného latinskoamerickou komunitou od New Yorku, Miami nebo Sčo Paula přes Havanu, Portoriko až po Sevillu ve Španělsku. Režisér Fernando Trueba, který s touto hudbou přišel poprvé do styku na počátku 80. let prostřednictvím alba Paquita D’Rivery Blowin’, toužil sdílet svou vášeň ve filmu s co největším možným počtem lidí: „Cítil jsem povinnost natočit ódu na latinskoamerický jazz, hudbu, která mi umožňuje těšit se ze života jako nic jiného na světě.“

O režisérovi

Fernando Trueba (1955, Madrid), filmový kritik, scenárista, producent, divadelní a filmový režisér. R. 1993 získal Oscara za nejlepší zahraniční film za Belle époque. Svou filmografii otevřel již jako devatenáctiletý krátkometrážním snímkem Óscar y Carlos (1974). Další krátkometrážní tvorba: Úrculo (1977), En legítima defensa (1978), Homenaje a Trois (1979), El león enamorado (1979), Óscar y Carlos 82 (1982). Celovečerní: Ópera prima (1980), Mientras el cuerpo aguante (Dokud tělo vydrží, 1982), Sal gorda (1983), Se infiel y no mires con quién (Buď nevěrná a nehleď na to s kým, 1985), El ano de las luces (Rok světel, 1986), El sueňo del mono loco (Sen šílené opice, 1989), Belle époque (1992), Two much (Jedna navíc, 1995), La niňa de tus ojos (Dívka tvých snů, 1998), Calle 54 (2000 – cena Goya 2001 a cena za zvuk).