Mám rád lidi jako já

Barevný, 35mm
Řecko, 2000, 68 min
Sekce: Inspirace hudbou

O filmu

Tento dokumentární snímek je portrétem Markose Vamvakarise (1905 – 1972), jenž byl nejvýznamnějším zakladatelem rebetiko hudby, která v době svého největšího rozmachu (1932 – 1940) ovlivnila celou řeckou kulturu i společnost. Řekové přirovnávají vliv a význam hudebního stylu rebetiko k americkému blues. Není to pro ně pouze hudební žánr, ale hlavně způsob života a přístup k němu. Režisér sleduje životní příběh Markose Vamvakarise, který se dokázal z velmi chudých poměrů a ve velmi těžké době vypracovat v uznávaného hudebníka. Spolu s archivními snímky, původními nahrávkami rebetiko hudby a vyprávěním jeho blízkých příbuzných a přátel dokázal režisér přiblížit atmosféru rebetiko hudby i doby, která jí žila a byla ovlivněna. Snáze pak pochopíme tvrdost spojenou s probleskující něhou, která se ve Vamvakarisových písních objevuje.

O režisérovi

George C. Zervas (1960, Prosymna) studoval chemii a film na škole v Aténách. Poté odjel do Paříže, kde na Sorbonně pokračoval ve studiu filmového umění, a to pod vedením Erica Rohmera a Jeana Rouche. Nyní pracuje jako filmový a televizní režisér a producent. Filmografie: Going Down into the Undergound (video, 1987), The Norion of Traveling in Wim Wenders (dokument, 1988), In Search of Public Space (dokument, 1993), Theatre for Children A Journey from A to Z (dokument, 1995), Once Is Not Enough (1995), When Chagall Was Worth Less Than A Pound of Potatoes the Travelogue of the G. Kostakis Collection (dokument, 1996), Freedom, Resistance, Solidarity (dokument, 1998), I Regret Nothing (dokument, 1998), snímek Mám rád lidi jako já – Markos Vamvakaris je režisérův první dokument na filmovém materiálu.