Šeptající písek

Barevný, 35mm
Indonésie, Japonsko, 2001, 106 min
Sekce: Jiný pohled

O filmu

Dospívající Daya žije sama s matkou, která vydělává na skromné živobytí jako domorodá léčitelka, v malé vesnici na pobřeží Jávy. Jednoho dne však odtud obě musí uprchnout před etnickým násilím. Podaří se jim uniknout z hořící vsi, přejdou poušť a usadí se v dalším bohem zapomenutém místě, sužovaném vedrem a písečnými bouřemi. Dívka, která nechápe matčinu nechuť ke zmizelému manželovi, neustále vzpomíná na otce, který je opustil, když byla malá. Doufá, že se vrátí a odejdou spolu do vzdáleného města. Matka o něčem takovém nechce ani slyšet, ale Daya, která se učí číst a psát u starce ze sousedství, přesto sní o šťastné budoucnosti. A pak se jednoho dne otec doopravdy vrátí. Opakuje své půvabné dceři stejné báchorky, jaké jí vyprávěl, když byla malá, nechává se živit a neštítí se ničeho, jen aby získal peníze na další útěk před zodpovědností. Daya teprve teď poznává otcův skutečný charakter, pochopí matčinu bolestnou deziluzi a vnitřní sílu, s níž čelí neblahému osudu, i hlubokou lásku, kterou chová ke svému jedinému dítěti.

O režisérovi

Indonéská dokumentaristka Nan T. Achnasová vystudovala filmovou režii v Jakartě a poté pokračovala ve studiích na East Anglia University ve Velké Británii. Její absolventský dokument The Only Day získal Grand Prix na filmovém festivalu Asijský mladý film v Tokiu 1988, oceněn byl i její snímek z roku 1996 Ceh Kucak Gayo na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jamagatě. Z další filmografie jmenujme snímky Women and Water, Bromo, Kuwon Dani, Kuldesak ad. „Vždycky jsem si přála natočit celovečerní hraný film,“ říká režisérka. „Vynaložila jsem na to velké úsilí, přesvědčila ty správné lidi, až se mi podařilo realizovat tento příběh o poutu matky a dcery.“ Film se natáčel na pobřeží Parang Kusumu v centrální Jávě a v poušti Mount Bromo na východě ostrova.