Strážce hranice

Barevný, 35mm
Slovinsko, Německo, 2001, 100 min
Sekce: Na východ od Západu

O filmu

Alja, Žana a Simona, vysokoškolské studentky a přítelkyně, se rozhodly pro prázdninovou "dámskou jízdu" na kánoích po řece Kolpě, která tvoří hranici mezi Slovinskem a Chorvatskem. Zpočátku ani jedna netuší, že od chvíle, kdy usedly do lodí a vzaly pádla, je sleduje muž. Teprve v závěru svého výletu, který měl až nečekaně dramatický průběh, zjistí, že je to zdejší vlivný politik, překvapivě konzervativní na svůj věk. Jeho slovo tu má váhu. Střeží nejen hranici, která jako by oddělovala dva neslučitelné světy, ale i tradiční slovinské hodnoty a zvyky. Ty, kteří je nerespektují, nebo se jim dokonce vysmívají, je schopen zabít. Pro trojici poněkud lehkomyslných dívek je setkání s tímto podivným mužem, ale i průběh celého pobytu na vodě první velkou životní lekcí a těžkou zkouškou jejich přátelství.

O režisérovi

Maja Weissová (1965, Novo Mesto, Slovinsko) je absolventkou katedry filmové a televizní režie na AGRFTV v Lublani (1988). Profesionální dráhu zahájila jako asistentka režie pěti hraných filmů a zároveň navázala – jako scenáristka a režisérka – spolupráci se Slovinskou televizí na dokumentárních i hraných projektech. V letech 1993 - 94 získala Evropské filmové stipendium Nipkowa programu v Berlíně. Po návratu iniciovala a zorganizovala 1. maraton slovinského ženského filmu a videa, podílela se na založení produkční společnosti Bela Film (1998), kde vznikla i autorská celovečerní hraná prvotina Strážce hranice (Varuh meje), oceněná mj. i za režii na Festivalu slovinských filmů v Portoroži. Z dokumentů a krátkých snímků připomeňme nejčastěji oceňované: Balkanski revolveraši (Balkánští ostřelovači, 1991), Fant pobratim smrti (Hoch, bratr smrti, 1992), Vaški učitel (Vesnický učitel, 1995), Adrian (1998), Cesta bratstva i enotnosti (Cesta bratrství a jednoty, 1999).