Tohle není romance

Barevný, 35mm
Velká Británie, 2002, 94 min
Sekce: Jiný pohled

O filmu

Drobní zlodějíčci Spike a Heaton jsou dva osamělí looseři, kteří se protloukají životem. Pravděpodobně jediným pozitivním momentem v jejich živoření je fakt, že mají jeden druhého. Nevyzpytatelný mlčenlivý Heaton je vůdce. V jeho chování je něco, co lidem nahání hrůzu. Naopak Spike je roztěkané dítě, které potřebuje péči a ochranu. Když Spike spáchá hrůzný zločin, Heaton se za něj postaví a rozhodne se mu pomoci. Spike a Heaton se společně snaží utéct jednak před policí, jednak před rozzuřenými farmáři, toužícími po pomstě. Začíná skutečný hon na lidi. Dvojice se snaží uniknout z temných lesů, koryt neznámých řek a zrádných bažin severní Anglie a doufá, že narazí na nějaké větší město, kde by se mohla nenápadně ztratit v davu. Jenže město nikde není a uprchlíkům pomalu docházejí síly. Tuší, že farmáři se nevzdají, dokud je oba neuvidí mrtvé. Když si Heaton poraní nohu, role se obrátí – teď je to tvrďák Heaton, který potřebuje Spikeovu pomoc. Ale farmáři jsou nebezpečně blízko a Spike se musí rozhodnout, zda zůstane se zraněným přítelem, nebo poběží dál do bezpečí velkoměsta... Talentované režisérce se podařilo beze zbytku využít možností a předností práce s digitální kamerou a díky skvělým hercům a pochmurné působivé krajině, která se stává třetím protagonistou příběhu, natočit strhující drama o lásce, strachu a nenávisti.

O režisérovi

Bille Eltringhamová natočila řadu krátkých filmů a televizních dramat, její absolventský film Půlměsíc (Lune) měl premiéru na londýnském Gay and Lesbian Film Festivalu. Režisérka často pracuje se scenáristou Simonem Beaufoyem (Donaha!). Z jejich spolupráce vznikl televizní film Kid in the Corner (Dítě v koutě, l999), který Eltringhamová natočila pro stanici BBC, dále pak režisérčin celovečerní debut The Darkest Night (Nejtemnější noc, l999) a na digitální kameru natočený strhující thriller Tohle není romance (This is Not a Love Song). O tomto filmu režisérka říká:“Obsadili jsme oba hlavní herce a našli jsme místo pro natáčení ještě předtím, než vůbec začal vznikat scénář. Osm dní zabrala práce s herci, dva týdny jsme psali scénář, dva týdny padly na přípravné práce a osm dní jsme pak potřebovali na samotné natáčení. Myslím si, že je to příběh o násilí i o něžnosti, takže jsem chtěla pomocí digitální kamery vytvořit styl, který by pozvedl film z hlubin realismu do roviny daleko lyričtější.“