Hvězda

Barevný, 35mm
Rusko, 2002, 97 min
Sekce: Soutěžní sekce

O filmu

Předlohou k filmu byla novela Emmanuila G. Kazakeviče z roku 1947, v níž autor zachytil práci rozvědčíků Rudé armády na polské hranici v roce 1944. Kazakevič (1913 – 1962), syn židovského učitele a novináře, byl pozoruhodná postava sovětské literatury. Vystřídal řadu povolání, do války odešel dobrovolně a z prostého průzkumníka se stal velitelem divizního průzkumu. Byl třikrát raněn, několikrát vyznamenán, došel s Rudou armádou až do Berlína. Po demobilizaci se věnoval literární tvorbě vlastní i překladatelské a jeho nejsilnější inspirací byla válka. Jeho prózy, z nichž nejslavnější je právě Hvězda, byly sovětským režimem přijímány s rozpaky. Postrádaly oslavný tón oficiálně chválených románů, líčily válku jako drsný a z pohledu civilisty krutý zápas o přežití. Na hrdinství postav tragického příběhu Hvězda, na jejich práci rozvědčíků, jež spojila náhoda, není nic romantického. Díky spolupráci se zkušenými scenáristy a díky dobře zvolenému obsazení se Nikolaji Lebeděvovi povedlo zachovat věrnost autorovu stylu, z něhož je cítit osobní zkušenost.

O režisérovi

Nikolaj Lebeděv (1966) studoval žurnalistiku na Moskevské státní univerzitě (1991) a scenáristiku a filmologii na VGIK (1993). Působil jako komentátor Moldavské televize, je spoluautorem několika detektivních románů. Zájem o kriminální problematiku se promítl i do jeho krátkého filmu Nočleg. Pjatnica (Nocleh. Pátek, 1991), příspěvku do TV seriálu Noční život světových velkoměst - Moskva (1994) a do rusko-amerického TV projektu Ulica Sezam (Ulice Sezam, 1996). Žánr thrilleru si vyzkoušel v debutu Zmejinnyj istočnik (Hadí pramen, 1997) a ve filmu Poklonnik (Ctitel, 1999). Ve filmu Zvezda (Hvězda, 2002) pietně rekonstruuje jednu z malých epizod velké války. Emmanuil Kazakevič (1913 - 1962) je vnímán jako nekonformní autor zejména válečných próz Hvězda (1947), Dva ve stepi (1948 - 1962), Jaro na Odře (1951). I v novelách jako Srdce nejvěrnější (1953), Nemilosrdné světlo (1961) a Otcova návštěva u syna (1962) upozorňoval na bolestná témata své doby - vnitřní nesvobodu, podezíravost, strach a odcizení, na existenciální dilemata. Do roku 1938 působil jako novinář v Židovské autonomní oblasti v Birobidžanu, publikoval poezii a prózu v jidiš (1932 - 1941). Válku dovršil jako šéf rozvědky v Berlíně.