Hlučné Tokio

Barevný, 35 mm
Švédsko, Finsko, 2002, 80 min
Sekce: Hudební odysea

O filmu

Tokio na počátku 21. století, jeho obyvatelé a umělci. Pozorování a pokus o diagnózu současné japonské metropole: osobitost neobvyklých tvůrců je jen reakcí na většinovou japonskou společnost. I ta se může jevit jako výstřední umělecké dílo, ale kudy tedy vede hranice? Psycholog hovoří  o autistickém způsobu života, který vznikl v husté populaci země. Umělkyně hlukové hudby mluví o inspiraci v sadomasochistické bondáži, tj. umění svazování. Programátor počítačových her ujišťuje: Dokážu rozlišit náš svět a "druhou stranu"! Proč jsou roboti v japonských komiksech téměř vždy přátelské a kladné postavy? Vymizí v budoucnosti "hotely lásky", jedinečně designovaná útočiště pro sexuální zážitky? Fotograf Nobujoši Araki označuje hluk za jeden ze základních aspektů Tokia. Jiný muž se po čtyřiatřicáté vydává k hoře Fudži, aby se pokusil vyfotografovat plynutí času. Výpovědí i filmařsky strhující snímek nejen o hudbě, rozepjatý mezi momenty neutišitelného neklidu a meditativní nehybnosti.

O režisérovi

Kristian Petri, scenárista a režisér, Jan Röed,  kameraman a režisér a Johan Söderberg patří k prominentům švédského dokumentu a experimentálního filmu. Snímky Kristiana Petriho byly opakovaně oceněny na festivalu v Cannes (Once Upon a Time, The Crack). Petri a Röed spolupracovali už dříve (Tong Tana, Atlanten), Söderberg je členem skupiny pro film a multimédia Lucky People International.