Maximální rychlost

Barevný, 35 mm
Itálie, 2002, 111 min
Sekce: Horizonty - oceněné

O filmu

Sedmnáctiletý Claudio žije pouze pro naplnění svého snu stát se automechanikem. Po konfliktu s otcem přechází na „učenou“ ke Stefanovi, pětatřicetiletému majiteli malé autodílny v přímořské Ostii. Vychytralý Stefano, topící se v dluzích, využije Claudiových vrozených schopností přivést jakýkoli motor k maximálnímu výkonu. Zatímco ve dne oba mechanici opravují drobné závady na měšťáckých fiatech, po setmění odjíždějí ve speciálně upraveném fordu do Říma, kde se konají ilegální noční závody. Při jednom z nich potkává nevinný a milostnými zkušenostmi nedotčený Claudio krásnou barmanku Giovannu, trávící dny sněním o lepším životě. Vicariho snímek zobrazuje jednoduchý příběh jednoho mladého muže, prožívajícího iniciaci ve světě všeobjímající rychlosti. Rychlosti aut, ale i milostných zážitků, rychle učiněných a ještě rychleji zapomenutých slibů. Jakákoli akcelerace má svou hranici, tedy i nezvykle „pomalý“ Claudio se bouří vysoce originálním způsobem proti zraňující povrchnosti lidí, kteří vyplňují jeho veškerý čas. Film byl uveden v hlavní soutěži loňského ročníku benátského festivalu, kde získal cenu filmových klubů FEDIC.  

O režisérovi

Daniele Vicari (1967, Caste di Tora, Itálie) vytvořil mnoho krátkometrážních snímků a dokumentů, mimo jiné se účastnil též kolektivního projektu Partigiani. Společně s Guidem Chiesou natočil dokumentární film Non mi basta mai (1999) o pěti zaměstnancích automobilky Fiat, propuštěných v roce 1980. Maximální rychlost  je jeho první celovečerní hraný snímek.  Filmografie: Il nuovo (1993), Mari del sud (1996), Partigiani (1997), Bajram (1997), Uomini e lupi (1998), Comunisti (1998), Sesso marmitte e videogames (1999), Non mi basta mai (1999), Morto che Parla (2000), Maximální rychlost (2002).