Duj, větře

Barevný, 35 mm
Lotyšsko, 1973, 96 min
Sekce: Pobaltský film

O filmu

Příběh nás zanese do šestnáctého století. Na jedné usedlosti matka netrpělivě očekává nápadníky pro svoji nejstarší dceru. Všichni ale mají oči jen pro její osiřelou schovanku. Námět k filmu čerpá z pokladnice lotyšské klasické literatury, tentokrát ze stejnojmenné veršované divadelní hry Jānise Rainise. Příběh o dvou polohách lásky, destruktivní a plodné, se v určitých rysech blíží  legendě a nese v sobě zřetelné rysy archetypu, který je obsažen v každém klasickém milostném dramatu. Piesis dokázal do textury filmu organicky včlenit mytologická témata, která film přibližují starověkým svatebním rituálům. Pokud pomineme symbolický rozměr filmu, natočil Piesis lidské drama, v němž projevil svou schopnost netrvat striktně na kanonizovaném národním pohledu a naopak vytvořit expresivní příběh, což z tohoto filmu činí kontroverzní, každopádně však důležitou událost v dějinách kinematografie. Z dnešního pohledu neztratil tento příběh o sebeúctě muže a ženy v momentě, kdy silné city činí z člověka velmi křehkou bytost, nic ze svého významu.

O režisérovi

Gunars Piesis (1931 – 1996) vystudoval v roce 1962 režii na VGIK v Moskvě. Jeho hraný debut Karkli pelekie zied (1961) vyvolal kontroverzní a nesouhlasné reakce. Piesis se poté delší dobu věnoval natáčení dokumentárních vědecko-naučných snímků. S filmem Ve stínu smrti slavil velkolepý comeback do oblasti hrané tvorby. Pro jeho snímky je typická psychologická introspekce a zkoumání emocí zvláště ve vypjatých existenciálních okamžicích. V posledních letech svého života natočil ve spolupráci s Filmovým studiem Barrandov dva filmy pro děti. Vybraná filmografie: Karkli pelekie zied (1961), Nekur vairs nav jaiet (1963), Naves ena (Ve stínu smrti, 1971), Put, vejini (Duj, větře, 1973), Tavs dels (1978), Laikmetu griežos (1981), Spriditis (1985), Maija un Paija (1990).