Cesta do Tarakanu

Barevný, 35 mm
Nizozemsko, 2002, 47 min
Sekce: Dokumentární soutěž

O filmu

Po šedesáti letech "probouzí" režisér Karel Doing příběh svého strýce Eda Huise in´t Velda,  zavražděného Japonci v roce 1942 na indonéském ostrůvku Tarakan. Vydává se na cestu po strýcových stopách, navštěvuje přístavy (Amsterdam, Janov, Port-Said), zastavuje se v Jakartě a na Borneu. Citace z Edových dopisů autor ilustruje záběry  archivních dokumentů z kolonialistických dob, které kombinuje s vlastními komentáři ve formě cestovního deníku, doprovázejícími materiál pořízený na Super8. Zatímco se s kamerou v průběhu cesty se spíše rozhlíží, možná ve snaze plně využít čas určený na krátkou zastávku a vstřebat co nejvíce (snad proto i časté záběry z jedoucích dopravních prostředků), na samotném Tarakanu dojde k neokázale pietnímu zklidnění a spočinutí spíše na detailech připomínajících dávnou strýcovu přítomnost. Navzdory vysoce vyklenutému oblouku času  a tisícům námořních mil si snímek uchovává po celých padesát minut to, co jej činí jedinečným - silně intimní ladění.

O režisérovi

Karel Doing (1965, Canberra, Austrálie) studoval v letech 1986 - 1990  výtvarná umění na Hogeschool voor de Kunsten v nizozemském Arnhemu. V roce 1990 založil nadaci Studio één, zaměřenou na semináře pro experimentální a nezávislé filmaře. V průběhu dalších osmi let spoluorganizoval programy o experimentálním filmu v mnoha evropských městech (Amsterdam, Brusel, Paříž, Barcelona a další). V polovině devadesátých let přestěhoval Studio één do Rotterdamu a o tři roky později  založil produkční společnost Doing Film. Výběrová filmografie: Meni (1994), Rainbow Stories (1996), Maas Observation (1997), Whirlwind (1998), Energy Energy (1999), Images of a Moving City (2001), Best Foot Forward (2001), Een ontdekkingsreis naar Tarakan, (Cesta do Tarakanu ,2002).