Město bohů

Barevný, 35 mm
Brazílie, Francie, USA, 2002, 135 min
Sekce: Horizonty

O filmu

V 60. až 80. letech se psala krvavá historie drogové scény nejstaršího a nejnebezpečnějšího slumu Rio de Janeira. V prachu ulice Cidade de Deus si s pistolemi hrají už malí kluci. Vzory, jež se snaží následovat, jsou jim starší kamarádi z pouličních zlodějských gangů. Kdo se v místních favelas narodil, také zde zemře – možná dost brzy a násilně. Buscapé vyrůstá v neskutečně brutálním prostředí a až do té chvíle, kdy se na přátele poprvé podívá hledáčkem fotoaparátu, netuší, že by pro něj mohla existovat spása. Možnost „jiné optiky“ se pro něj stává prostředkem, jak se z aktéra změnit v pozorovatele: zděšeného, soucítícího, neschopného zavřít oči před beznadějí světa. Drsně poetické drama inspirované autobiografickým románem Paula Linse se stalo nejúspěšnějším filmem na MFF v Havaně 2002. Na MFF v Torontu získalo Vision Award a na AFI Festu Cenu publika, bylo nominováno na Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční titul roku a jeho režisér získal nominaci na evropskou filmovou cenu Felix. Střihač Daniel Rezendes byl oceněn Cenou BAFTA. 

O režisérovi

Fernando Meirelles (1955, Sao Paulo) se už během studií architektury začal v rámci své společnosti Olhar Electronico zabývat experimentálními videosnímky. Nejprve se prosadil v televizi jako producent a režisér reklamních spotů. V roce 2002 se při natáčení krátkého filmu Golden Gate (Palace II) inspiroval autobiografickým románem Paula Linse Cidade de Deus. Ze spolupráce s režisérkou Kátiou Lundovou (která sbírala zkušenosti např. u filmu Central do Brasil (HLavní nádraží) se na základě tohoto vysoce ceněného, koncentrovaného dramatu o dvou chlapcích, kteří se rozhodnou vydělat si trochu peněz prodejem drog, zrodil celovečerní projekt, spojující maximální touhu po autenticitě s vytříbeným smyslem pro vizuální experiment. Jako ctitel Tarantina a Scorseseho učinil klíčovým tématem svého filmu násilí „filtrované“ na plátno prostřednictvím filmové kamery.