Dobrý den, noci

Barevný, 35 mm
Itálie, 2003, 105 min
Sekce: Horizonty

O filmu

Dvojice lidí, jež se zajímá o pronajmutí prostorného bytu, vypadá jako zamilovaný mladý pár. Ale hned vzápětí je zřejmé, čemu byt bude sloužit: muž i žena jsou členy italské Rudé brigády a jejich momentálně vyhlédnutou obětí je politik Aldo Moro, jehož budou po únosu dlouze věznit v jednom z pokojů. Režisér rekonstruuje posledních padesát pět dnů života tohoto statečného předsedy křesťanskodemokratické strany jednak proto, aby vzdal hold člověku, který si po tolik dnů kruté nejistoty dokázal zachovat důstojnou poklidnost, jednak proto, aby působivě demonstroval zhoubnost jakéhokoliv dogmatismu a ideologie. Tuto myšlenku zprostředkovává především Chiara, jediná žena mezi teroristy, jež si pod tlakem rozličných okolností  začne uvědomovat nelidskost "revolučního řešení" společenských problémů. V Bellocchiově filmu, který lze charakterizovat jako politický psychothriller, je napětí působivě umocňováno hojným používáním dobového televizního zpravodajství.

O režisérovi

Marco Bellocchio (1939, Piacenza, Itálie)  se věnoval studiu filmu v Římě i Londýně (Centro Sperimentale di Cinematografia, Slade School of Fine Arts). Jeho hraný debut I pugni in tasca (Pěsti v kapse, 1965) překvapil zralostí psychologické studie členů rozpadající se buržoazní rodiny. Vykazoval se také společenskokritickým tónem, příznačným pro tehdy nastupující italské filmaře, vesměs "mladé rozhněvané muže" se silně levicovým smýšlením. I četné jeho další filmy lze vnímat především jako angažované úvahy o aktuálních sociálních problémech: La Cina e vicina (Čína je blízko, 1967), Nel nome del padre (Ve jménu otce, 1971), Marcia trionfale (Vítězný pochod, 1975), Gli occhi, la bocca (Oči, ústa, 1982). Duchu zaujaté výpovědi zůstal věrný i ve svém nejnovějším filmu Dobrý den, noci (2003), ačkoliv je zřejmé, že přehodnotil mnohé ze svých někdejších soudů.