Stádo

Barevný, 35 mm
Turecko, 1978, 125 min
Sekce: Turecké filmy

O filmu

Snímek podle scénáře Yılmaze Güneye vypráví příběh kurdské rodiny z Anatólie na pokraji rozpadu. Mezi dvěma rodinnými klany existuje krvavý spor. Sivan, jehož ženou je dcera znepřátelené rodiny Berivan, již nepožívá přízně svého přísného otce Hama Aghy. Naopak musí před jeho agresivitou chránit svou ženu, kterou otec považuje za rodinné prokletí. Berivan, které zemřely všechny tři děti, je němá; o schopnost komunikovat přišla následkem prožitých katastrof. Avšak i tehdy, kdy na ni Sivanův otec svaluje všechna rodinná neštěstí, se jí Sivan nevzdá. Muži opustí své pastviny v horách a ženou společně se Sivanem a s Berivan stádo ovcí k vlaku do Ankary, kde chtějí ovce prodat. Snímek sestávající ze tří navazujících částí začíná v pustině severovýchodního Turecka. Dramatická cesta vlakem, během které se rozvrat zbytků rodinné soudržností zdá neodvratný, patří mezi nejzdařilejší ztvárnění tématu cesty v dějinách filmu. Závěrečná část, odehrávající se v Ankaře, dovádí děj k tragickému vyústění. 

O režisérovi

Zeki Ökten (1941, Istanbul) začínal u filmu v roce 1959 jako asistent. Mezi režiséry, u nichž se učil základům filmového řemesla, patřili Lütfi Akad, Halit Refiğ a Atıf Yılmaz. V roce 1972 režijně debutoval filmem Kadin Yapar. Postupně vystřídal rozličné žánry a filmy všeho druhu, k nimž si sám psal scénáře. Jeho vrcholné dílo Stádo (Sürü) z roku 1978, na němž se autorsky podílel uznávaný Yılmaz Güney, získalo celkem jedenáct ocenění na mezinárodních filmových festivalech. Herecké výkony Tuncela Kurtize, Tarıka Akana a Melike Demirağové stejně jako kamera a hudba přispěly k tomu, že se film Stádo prosadil v konkurenci festivalu v Locarnu jako nejlepší film. Po filmu Potrhlý svět (Düttürü dünya) z roku 1988 následovala dlouhá tvůrčí pauza. K filmu se Ökten vrátil až po jedenácti letech, kdy se ujal režie snímku Kapka deště (Güle, güle). Jeho dosud poslední film se jmenuje Moje růže (Gülüm) a vznikl v roce 2003.