Vzdálený

Barevný, 35 mm
Turecko, 2002, 110 min
Sekce: Turecké filmy

O filmu

Pastorální symfonie, kterou režisér zahájil svým snímkem Malé město a v níž pokračoval Májovými oblaky, se ve třetí části komplikuje s příchodem hrdiny do velkoměsta. Energický mladík, který procházel prvními dvěma filmy, se po neúspěšných zkouškách na univerzitě dostává do Istanbulu, aniž by se dokázal oprostit od svého denního snění a najít si práci. Stává se ne zcela zvaným hostem v bytě svého příbuzného, intelektuálního a přitom múzického muže, který se na rozdíl od něj v metropoli dokázal prosadit. Mladík se oddá svým plánům na získání místa na lodi, která ho odveze do jiných zemí a vzdálených míst… Nuri Bilge Ceylan popisuje s velkou mírou autenticity nejen vztahy obou mužů uvnitř malého bytu, ale i ulice města či námořnickou hospůdku v přístavu… Vzdálený je snímek, který divákovi poskytuje možnost ztotožnění se s oběma postavami. Po konfrontaci s detaily, například když příbuzný sleduje na videu porno a rychle přepne na Tarkovského, aby nebyl přistižen, či s bezděčným a přitom krutě výmluvným lovem mouchy můžeme konstatovat, že tématem snímku je sám život. Vzdálený je dílo, které režisér nechal projít přes filtr svých vlastních vzpomínek a zážitků. 

O režisérovi

Nuri Bilge Ceylan (1959,  Istanbul) se do dvouletého studia filmu na Univerzitě Mimara Sinana se pustil teprve poté, co získal bakalářskou hodnost na Elektrotechnické fakultě Univerzity v Boğaziçi. Jeho první krátký film Zámotek (Koza) vznikl v roce 1995. Ceylan jím úspěšně zahájil kariéru: film byl uveden na 48. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Hraný debut Malé město (Kasaba), který získal mnohá ocenění na domácích i mezinárodních filmových festivalech, vznikl o dva roky později. Druhý celovečerní snímek Májová oblaka (Mayis sikintisi) je z roku 2000. Snímek Vzdálený (Uzak) z roku 2002 trilogii „hledání“ završuje. Nuri Bilge Ceylan v něm osvědčuje, že je schopen rozvinout působivý příběh bez ohledu na vnější okolnosti, ať už jsou jimi země, město anebo vnější prostor. Nestává se často, že bychom byli konfrontováni s dílem, které se na první pohled zdá vzdálené, přesto si však uchovává kvality lidské blízkosti a citu.