Avanim

Barevný, 35 mm
Izrael, Francie, 2004, 110 min
Sekce: Jiný pohled

O filmu

Michale Shemiová je sympatická třicátnice, která žije v Tel Avivu v ortodoxní židovské rodině. Pracuje v otcově společnosti, je vdaná, má malého synka a zdá se, prožívá vyrovnaný a naplněný život. Jen chvílemi v něm probleskují okamžiky nespokojenosti, zvlášť při společně trávených tradičních svátcích, kdy otec přísně dodržuje náboženské rituály a nechce naslouchat svým nejbližším. Jeho dcera však v skrytu prožívá drama, s nímž se nemůže nikomu svěřit. Tajné citové naplnění a tragédie, kterou přitom prožije, otřese vším, co dosud drželo její život pohromadě. Michale nechce nikomu ze svých nejbližších ublížit, ale zároveň si uvědomuje, že nemůže takhle dál žít. Pro vdanou ženu z ortodoxní židovské rodiny, hlásící se k Jemenitům, platí velmi přísná pravidla a mladá matka ví, co ji čeká, když se vzepře... Film byl uveden na MFF v Berlíně a hlavní roli v něm ztělesnila Asi Leviová, která sama náleží k Jeremitům. Za role v předchozích filmech Urban Feel a The Investigation Must Go On získala v letech 1999 a 2000 inzaelskou filmovou cenu.

O režisérovi

Raphaël Nadjari (1971, Marseilles) se narodil ve Francii, jeho židovští prarodiče pocházeli z Egypta a z Turecka. V roce 1995 vytvořil mezinárodní tým, do nějž patří tvůrčí osobnosti a producenti z Evropy, USA i Izraele, a začal s nimi točit hrané filmy. Svůj debut  The Shade natočil v roce 1999 v New Yorku (film byl vybrán pro MFF v Cannes). Druhý snímek s názvem I Am Josh Polonski´s Brother (2001), který režisér natočil za 15 dní, kolísá na pomezí rodinného snímku a film noir a premiéru měl v Berlíně na Fóru mladého filmu. Režisérovu newyorskou trilogii završil snímek Apartment #5C (2002), opět prezentovaný na Quinzaine des réalisateurs v Cannes. Svůj zatím poslední film Nadjari natočil v Izraeli  a říká o něm: „Slovo avanim v hebrejštině znamená kameny. Tato země je plná kamení a všechny vlastně tvoří symboly. Mohou sloužit k destrukci, ale stejně tak se z nich dá vystavět něco nového. Saint-Just v průběhu  francouzské revoluce řekl: Ze stejných kamenů můžeme buď postavit chrám svobody, nebo její hrob. A měl pravdu.“