Abrahámovo údolí

Barevný, 35 mm
Portugalsko, Francie, Švýcarsko, 1993, 180 min
Sekce: Horizonty

O filmu

Proslulý venkovský lékař je okouzlen dospívající dcerou majitele panství Emou, zdánlivě křehkou, avšak záhadně zkázonosnou, a později se s ní ožení. Zápletka, volně vycházející z Flaubertova románu Paní Bovaryová, však není jen studií nevěry:
je to příběh dospívání ženy v bigotním a konzervativním prostředí portugalské provincie, která se po provdání za nemilovaného muže ocitá v citovém prázdnu.  Jedinou útěchu jí dává vnitřní souznění s hluchoněmou služkou - jejíma očima sledujeme události na starém venkovském sídle. Oliveirovy obrazy prostředí a krajiny (malebné údolí řeky Douro s vinicemi na svazích) zvýrazňují vztahy mezi charaktery a okolím. Zdánlivě archaické prostředky (mimo obraz čtené úryvky románu, povlovné záběry statické kamery s malířským rámováním obrazů či frontální záběry připomínající divadelní inscenaci) dávají jeho poetice nenapodobitelný ráz. Z překrásných dlouhých záběrů vyzařuje zvláštní hypnotická síla.

O režisérovi

Manoel de Oliveira (Manoel Candido Pinto de Oliveira, 1908, Porto) je od roku 2001 nejstarším aktivním filmařem na světě. Od roku 1931 vytvořil 37 filmů, posledních dvacet let natáčí každoročně film. Výběr: kr. dok. f. Douro, faina fluvial (Douro, říční dřina, 1931), dl. hr. f.  Aniki Bóbó (1942), O Acto da Primavera (Jarní slavnost, 1963), O Passado e o Presente (Minulost a přítomnost, 1972), Benilde ou A virgem mae (Benilde čili Panenská matka, 1975),  O Amor de Perdicao (Zhoubná láska, 1979), Francisca (1981), Visita ou Memórias e Confissoes (Návštěva aneb Vzpomínky a vyznání, 1982), Soulier de satin (Saténový střevíček, 1985), Os Canibais (Kanibalové, 1988), ´Non,´ ou A Va Glória de Mandar (Non aneb Domýšlivost příkazů, 1990), Abrahámovo údolí (1993), O Convento (Klášter, 1995), Party (1996), Viagem ao Princípio do Mundo (Cesta na začátek světa, 1997), Je rentre a la maison (Jdu domů, 2001), Um filme falado (Mluvený film, 2003), O Quinto Império (2004).