Ničeho nelituji

Barevný, 35 mm
Česká republika, 2003, 83 min
Sekce: Dokumentární soutěž

O filmu

Celovečerní režijní debut scenáristky a režisérky Theodory Remundové tvoří dva samostatné příběhy, oscilující mezi dokumentem a hraným filmem. První s názvem Standard vznikl původně jako autorčin absolventský film na FAMU a líčí bolestné vztahy mezi trojicí žen svázaných těsnými rodinnými pouty – mezi pětasedmdesátiletou matkou Irenou, její ovdovělou padesátiletou dcerou Mášou a sedmadvacetiletou vnučkou Patricií. Protagonistky před kamerou velmi otevřeně rozkrývají své letité bolesti, pokoření, ústrky a úzkosti, které mnohaleté soužití proměnilo v bludiště hořkosti. Protagonistkou druhé části nazvané Ničeho nelituji je jednasedmdesátiletá Danuše Pánková, jež si sice v životě neužila jen radost a úspěch, ale jejíž vztah k životu i lidem, kteří ji obklopují, je v příkrém kontrastu s dusivými vztahy uvnitř předchozí rodiny. Manželství, mateřství, rodinný život – tato intimní a velmi konkrétní témata se stávají výchozím bodem pro úvahy o smyslu lidské existence.

O režisérovi

Theodora Remundová (1974, Praha) na sebe upozornila už během studií dokumentu na pražské FAMU v dílně Karla Vachka snímky Zastavení na cestě za obláčky (1994), Jen malý kousek štěstí (1994) a Bratři (1996). Jako herečka se prosadila v Divadle Na Zábradlí (mj. Ivanov, Kočičí hra, Wesele) a v Divadle Rubín, kde ji ve hře Tenneseeho Williamse Hra o dvou postavách režírovala Alice Nellis. Ta ji obsadila i do své tragikomedie Ene bene (1999), jež se po účinkování v televizní povídce Jana Hřebejka Okno a povídce z filmu Praha očima… (1999) stala jejím celovečerním hereckým debutem. Zahrála si v dramatu Drahomíry Vihanové Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000). Ve Výletu (2002) Alice Nellis  se objevila po boku své matky Ivy Janžurové a sestry Sabiny, které jsou rovněž herečkami.