Let naslepo

Barevný, 35 mm
Velká Británie, 2003, 92 min
Sekce: Jiný pohled

O filmu

Libanon, 1985. Brian Keenan, irský učitel angličtiny, který před pěti měsíci přijel do Bejrútu z Belfastu, odchází osudného dne jako každé ráno za svými studenty. Před domem je však čtveřicí ozbrojených muslimských fundamentalistů vhozen do kufru auta a odvezen na neznámé místo. Jeho věznitelé trvají na tom, aby měl přes hlavu roušku, kdykoli s ním komunikují. Zpočátku drží Brian na protest hladovku. V izolaci na něj doléhají vzpomínky na dětství, na rozdělenou společnost. Když je po nějaké době převezen na jiné místo, potkává spoluvězně Johna McCarthyho, s nímž bude trávit následující dlouhé čtyři roky. Mezi oběma muži, kteří jsou jen pěšáky na šachovnici mezinárodní politiky, zeje vzhledem k jejich zcela odlišnému zázemí i různosti povah zdánlivě nepřekonatelná propast. Tvrdohlavý Ir, zástupce pracující třídy, který se dostal jako učitel do Libanonu, aby uprchl z Belfastu, je protikladem mladého okouzlujícího Angličana, žurnalisty ironicky glosujícího svého spoluvězně. 

O režisérovi

John Furse má za sebou pětadvacetiletou zkušenost ve filmovém a televizním průmyslu jako producent, dokumentarista a v poslední době také jako scenárista. Roku 1990 se zařadil mezi nejslibnější nové anglické scenáristy (scénáře Helbent a Conversations With an Executioner). Jeho dokumentární tvorba (jako scenárista a producent) zahrnuje ituly Living on the Edge (Zvláštní cena poroty za divadelní dokument v Houstonu roku 1988) a The Time of Our Lives (BAFTA 1995, nominace). Pro BBC natočil dokumenty Helen Bamber – On The Trail Of Torture a Looks That Kill (scénář a režie). Blind Flight (Let naslepo) je jeho první hraný film. Režisér o filmu Let naslepo: „Setkal jsem se s Brianem krátce po jeho propuštění, kdy byl John stále ještě vězněn. Strávili jsme spolu šest týdnů na západě Irska, kde si Brian ulevil od svého příběhu. Byla to pro mě obrovská zkušenost, protože jsem byl první a vlastně jediný, komu se oba se svými zážitky takto svěřili. Psaní scénáře pro mě bylo, jako by mi někdo daroval rozbité zrcadlo a já ho měl slepit tak, aby dávalo smysl.“