V pět odpoledne

Barevný, 35 mm
Írán, 2003, 105 min
Sekce: Fórum nezávislých

O filmu

Po pádu Tálibánu bylo dívkám v Afghánistánu povoleno vrátit se znovu do škol. Noqreh má však smůlu: její konzervativní otec si myslí, že dívky vzdělání nepotřebují, a povoluje jí navštěvovat pouze školu koránu. Noqreh tedy každé ráno předstírá, že koná podle jeho příkazu. Jen co je však otec z dohledu, vymění Noqreh své pantofle za boty na vysokých podpatcích a vydá se do normální školy, kde se dívky kromě jiného učí také sebeúctě. Na hodině politiky začne Noqreh formulovat svůj sen stát se prezidentkou své země. Jako inspirace jí slouží bývalá prezidentka Pákistánu Benazir Bhuttová... Poněkud záhadný název filmu vychází z básně Federica Garcíi Lorcy.  

O režisérovi

Samira Makhmalbafová (1980, Teherán) hrála v sedmi letech ve filmu Cyklista (1988), který režíroval její otec Mohsen Makhmalbaf. O deset let později pracovala jako asistentka režie při natáčení jeho filmu Ticho (1998). Po dvou krátkých videofilmech natočila svůj celovečerní debut Jablko (1997). Její další snímky Tabule (2000) a V pět odpoledne (2003) získaly na festivalu v Cannes Cenu poroty. Přispěla také do povídkového filmu 11’09’01 (2002).