Donau, Dunaj, Duna, Dunav, Dunarea

Barevný, 35 mm
Rakousko, 2003, 89 min
Sekce: Jiný pohled

O filmu

„Rozdíl mezi vodou a řekou spočívá v tom, že řeka má paměť, minulost a dějiny… Loď plující po ní se může stát strojem času.“ V nezvyklém „river movie“ Gorana Rebiće je tímto plavidlem stará výletní loď, nazvaná podle různých variant pojmenování nejdelší evropské řeky. Na cestě dlouhé téměř dva tisíce kilometrů z Vídně až k ústí Dunaje do Černého moře se odvíjejí osudy čtyř členů posádky a trojice lidí, kteří se ocitli na lodi z různých důvodů. Starý německý kapitán Franz přistoupí na poslední přání své dávné milé Mary, a která bývala rumunskou olympijskou závodnicí, si přála být pohřbena v Železných vratech. Na lodi, vezoucí rakev, je černoška Mathilda, unikající před závislostí na drogách. V Bratislavě posádka vyloví Rumuna Mirceu, který se pokoušel přeplavat do Rakouska. Palubu postupně opustí maďarská kuchařka Tanja a později srbský strojník Nikola. Zůstává Franzův přítel, Ukrajinec Giorgi. Tak jako plyne voda podél lodi, plynou a proměňují se vztahy mezi postavami... 

O režisérovi

Goran Rebić (1968, Vršac, Jugoslávie) studoval v letech 1987 – 91 na Filmové akademii ve Vídni, kde stále žije a pracuje. Začínal jako dokumentarista; natočil snímky Gekommen bin ich (Přišel jsem, 1987), Sissi, schwarzes Schiff (Sissi, černá loď, 1989), Domovina (1990) a Am Rande der Welt (Na kraji světa, 1992). V hraném filmu debutoval rodinným dramatem Jugofilm (1996, Zvláštní cena ekumenické poroty na MFF v Karlových Varech 1997), v němž se zabýval ozvuky balkánské války v devadesátých letech. Poté realizoval celovečerní dokument Kazna (2000) s výpověďmi lidí o bombardování Bělehradu v roce 1999. Jeho druhý hraný snímek Donau, Dunaj, Duna, Dunav, Dunarea, vypovídající nejen o mýtu velké řeky, ale zejména o osudech prostých lidí, poznamenaných velkými i malými událostmi, získal Cenu diváků na MFF v Mannheimu¨-Heidelbergu 2003.