Můj Nikifor

Barevný, 35 mm
Polsko, 2004, 100 min
IP – mezinárodní premiéra
Sekce: Soutěžní sekce
Oficiální stránky: www.nikifor.com.pl

O filmu

Film vychází z autentických údajů o životě Epifana Drowniaka, proslulého jako naivní malíř Nikifor Krynický. V roce 1960 ho objevil malíř Marian Wlosiński, který se živil výzdobou lázeňských domů v Krynici, kde Nikifor nabízel rekreantům své obrázky. Nikifor se pak usadil v Marianově pracovně a ten, fascinován ryzostí a půvabem jeho výtvarného projevu, se ho ujal. Ve snaze pochopit fenomén zdravotně a mentálně postiženého muže Marian rezignoval na vlastní tvorbu i na rodinný život. Obětavě, bez odezvy a náznaku vděčnosti zajistil Nikiforovi sociální zázemí a v roce 1967 mu zařídil výstavu v prestižní varšavské galerii... Styl filmu je odvozen z naivistického vidění Nikifora, kterého v bytostném souznění ztělesnila osmdesátiletá Krystyna Feldmanová.

O režisérovi

Krzysztof Krauze (1953, Varšava) pracoval po kameramanských studiích na filmové škole v Lodži (1978) jako režisér ve Studiu malých forem (Se-Ma-For, 1978 — 1983), poté ve Studiu Irzykowského (1983 — 1985) a v Tvůrčí skupině TOR (1985 — 1991). Za režii krátkých a středometrážních filmů získal řadu festivalových ocenění. Od roku 2001 je členem Evropské filmové akademie. Za hraný debut Nowy Jork — czwarta rano (New York o čtvrté ráno, 1988) získal Bronzové lvy na FF v Gdyni a za následující Gry uliczne (Pouliční hry, 1996) tamtéž Zvláštní cenu poroty. Jeho další film Dług (Dluh, 1999), uvedený i v Karlových Varech, získal na FF v Gdyni Zlaté lvy a cenu kritiky, dále polskou filmovou cenu Orel za nejlepší režii a scénář roku a cenu za režii na MFF ve Filadelfii. Realizaci snímku Mój Nikifor (Můj Nikifor, 2004) předcházela čtyřletá příprava.