Nepohřbený muž

Barevný, 35 mm
Maďarsko, Polsko, Slovenská republika, 2004, 127 min
IP – mezinárodní premiéra
Sekce: Soutěžní sekce
Oficiální stránky: www.atemetetlenhalott.hu

O filmu

Imre Nagy, komunistický předseda vlády (1953 — 1955 a poté opět v roce 1956), se pro své odvážné postoje stal symbolem maďarského povstání, krvavě potlačeného sovětskou armádou. Se svou liberální vládou požadoval propojení státem řízené ekonomiky a sociálních výdobytků s politickou demokracií. Po porážce byl internován v rumunském Snagovu, poté uvězněn. Přes krutý nátlak nikdy neuznal Kádárovu dělnicko-rolnickou vládu. Po zinscenovaném procesu (1958) byl oběšen a anonymně pohřben. Klíčové etapy závěru jeho života jsou rekonstruovány střídáním dokumentárních záběrů a zinscenovaných pasáží, napovězených memoárovou knihou Nagyovy dcery Erzsébet. Film poukazuje i na širší souvislosti životopisně vymezeného dramatu, jehož historickou kontroverznost vystihují i Nagyovi životopisci Miklós Molnár a Laszló Szabó větou: „Byl-li jeho život otazníkem, jeho smrt byla odpovědí.“

O režisérovi

Márta Mészárosová (1931, Budapešť) prožila dětství v SSSR, kde její otec zahynul za stalinských čistek. Filmové vzdělání získala na VGIK (1956). Na dokumentaristické začátky v Rumunsku navázala v Maďarsku ceněným cyklem o citových problémech osamělých žen: Odešlo slunce (Eltávozott nap, 1968), Měsíční dvůr (Holdudvar, 1968), Adopce (Örökbefagadás, 1975), Devět měsíců (Kilenc hónap, 1976), Konečně jsem doma (Olyan, mint otthon, 1978) aj. Festivalové ceny jí rovněž vynesl cyklus, kde prolíná vlastní osudy s traumatizující politickou realitou: Deník pro mé děti (Napló gyermekeimnek, 1982), Deník pro mé lásky (Napló szerelmeimnek, 1987), Deník pro mého otce a matku (Napló apámnak, anyámnak, 1990) a Malá Vilma. Poslední deník (Kisvilma. Az utolsó napló, 1999). Kritickou reflexí současnosti zaujaly filmy A hetedik szoba (Sedmý pokoj, 1995) a A szerencse lányai (Dcery štěstí, 1998).