Slunce

Barevný, 35 mm
Rusko, Itálie, Francie, 2005, 110 min
Sekce: Horizonty

O filmu

Pověstně dlouhé záběry s promyšlenou vnitřní montáží, pomalé tempo líčení, rozsáhlé plochy ticha – tyto konstantní znaky Sokurovovy režie tentokrát usilují o evokaci duševního rozpoložení japonského císaře Hirohita na konci 2. světové války před podepsáním kapitulace a při samotném tomto aktu. V pomyslné první půlce filmu je sice mnohé naznačeno při jednáních císaře s různými osobnostmi, přicházejícími za ním do jeho bunkru, ale těžiště výpovědi o něm je v předivu subtilních detailů jeho mimiky a gest, které mimoděčně svědčí o jeho krajním psychickém vypětí. Ve druhé části filmu jsme svědky jeho prvních setkání s americkými vojáky a hlavně s generálem Douglasem McArthurem, jehož úkolem je přimět císaře k podpisu kapitulace. Jejich jednání je v podání Sokurova nejen vzrušující psychologickou hrou, ale rovněž holdem dvěma impozantním osobnostem a velkolepou úvahou o nepřeklenutelné rozdílnosti kultur.

O režisérovi

Alexandr Sokurov (1951, Podorviha), režisér a kameraman, studoval historii, poté dokumentaristiku na VGIK. Dosud natočil 26 dokumentů, Slunce je jeho patnáctý hraný film. Jeho díla, zvažující klíčové momenty lidského života a moderních dějin, bývají většinou kulturní událostí, jsou oceňována na světových festivalech. Řada jeho filmů byla promítnuta též v Karlových Varech, naposledy Ruská archa v roce 2002. Slunce je předposledním dílem Sokurovovy zamýšlené tetralogie o moci. Zahájil ji Moloch (1999), studie Hitlera v čase, kdy vytuší svou prohru, pak následoval Tělec (Býk, 2001), kde zachytil marný boj Lenina s postupným ochabováním ducha. Ke svému obrazu Hirohita ve Slunci dodává: „Císař je symbolem možnosti najít pozitivní řešení v jakékoliv situaci. Je symbolem života, zatímco Hitler i Lenin, neústupní ve svých mocenských ambicích, budou navždy spojováni se smrtí, s nesmyslným masovým vražděním.“