Estamira

Barevný, 35 mm
Brazílie, 2004, 115 min
Sekce: Soutěž dokumentárních filmů

O filmu

Třiašedesátiletá Estamira trpí schizofrenií. Už dvacet let tráví veškerý svůj čas na rozsáhlém smetišti Jardim Gramacho poblíž Rio de Janeira. Od roku 2000, kdy se začala léčit na psychiatrické klinice, ji s kamerou začal doprovázet režisér a producent Marcos Prado. Zachytil nejen psychotické stavy plné negativní energie, ale především okamžiky zklidnění a vnitřního míru, během kterých se dozvídáme více o její bolestné minulosti. Estamiřiny děti se marně pokoušejí zabránit matce v návratech na smetiště, kde je, zdá se, nejvíce ve své kůži. „Nikdo nemůže žít bez Estamiry,“ tvrdí o sobě a pokračuje ve svérázném filozofování, obklopena ostatními vyděděnci, kteří se pomalu pohybují apokalypticky vyhlížejícími haldami odpadků. Černobílé stylizované záběry z místa na samém konci světa přibližují po léta trvající souboj fascinující ženy s okolním světem i uvnitř sebe samé.

O režisérovi

Marcos Prado (Brazílie) studoval v letech 1983 – 1986 na kalifornském Brooksově institutu fotografie. Renomovaný fotograf, jehož dílo získalo několik mezinárodních ocenění (World Press Photo či Focus on Your World), produkoval dokumentární filmy Os Carvoeiros (The Charcoal People, 1999) a Bus 174 (Onibus 174, 2002). Jeho režijní prvotina Estamira získala cenu mezinárodní poroty na loňském festivalu v São Paulu.