Kapesné

Barevný, 35 mm
Francie, 1976, 104 min
Sekce: Viděno sedmi - mládí očima francouzských tvůrců

O filmu

Jako by François Truffaut chtěl tímto dílem publiku poskytnout dvojitou porci povzbudivé laskavosti: jednak evokací sousedské a vstřícné atmosféry v malém městě, jednak zaujatým pohledem na svět dětí, od batolat až po adolescenty. Spolužákům z místní základní školy je ovšem věnováno více místa než těm nejmenším a film se nenápadně člení na epizody, když jednotlivé děti ze školního kolektivu vystoupí na chvíli do popředí a režisér upře pozornost na jejich osobní problém. Osamělost, neúspěch, nesmělost, neporozumění dospělých, trápení se zamilovaností – žádná z těchto starostí zde není zlehčena. Naopak, načrtnuté příběhy naznačují, že život dětí je neméně dramatický než ten, který vedou jejich rodiče. Truffaut neokázale skládá hold citlivosti, vitalitě a vynalézavosti svých malých hrdinů a diváka dokáže opakovaně dojmout jejich mistrovsky zachycenou spontaneitou.

O režisérovi

François Truffaut (1932–1984) byl jedním z nejvýznamnějších představitelů francouzské nové vlny. Na rozdíl od J.-L. Godarda, který chtěl bořit svět i kinematografii a následně je radikálně reformovat, Truffaut, jak sám prohlašoval, toužil tichým a zaujatým pozorováním proniknout co nejhlouběji pod povrch skutečnosti a tak se zmocnit její podstaty. To se mu vrchovatě dařilo. Jeho lyrizované filmové výpovědi vnímavě odhalují skrytou tragiku života, promlouvají o lidech, kteří jsou nejistí, snadno zranitelní a také často zraňovaní. V jeho dílech hrála řada velkých herců (J. Bissetová, J. Moreauová, I. Adjaniová, J.-P. Belmondo) a řadu jich rovněž vytvořil (J.-P. Léaud, F. Ardantová). Vedle autobiograficky laděného cyklu snímků s postavou Antoina Doinela natočil na třicet filmů; mezi nejznámější patří Jules a Jim (1962), 451 stupňů Fahrenheita (1966), Americká noc (1973), Příběh Adély H. (1975) a Poslední metro (1980).