Nebojím se života

Barevný, 35 mm
Francie, Švýcarsko, 1999, 111 min
Sekce: Viděno sedmi - mládí očima francouzských tvůrců

O filmu

Dívky, jejichž léta dospívání sledujeme, byly kamarádkami už od dětství. Film se s přestávkami natáčel několik let, aby pubertální slečny mohly hrát tytéž představitelky, které dívky ztělesnily už v jejich holčičím věku. Už tam bylo zjevné, že ne každá ze čtveřice dívek má dobré rodinné zázemí, které by ji připravilo na bezproblémový vstup do života. I ve škole zažívají konflikty a prohry, boj o sebeprosazení, strach z maturity. A když se k tomu všemu přidají rozpaky nad prvními zkušenostmi s muži, mají pocit, že život zkrátka nezvládnou. Na tyto tlaky reagují různě, od agresivity a siláckých gest vzdoru až po rezignaci. Film je komponován jako volná mozaika epizod, často až muzikálově stylizovaných, z nichž se složí nejenom portréty čtyř hrdinek, ale i obraz konce zdrsnělých 70. let, kdy předností lyceistek dávno přestaly být sklopené oči a předepsaná poslušnost.

O režisérovi

Noémie Lvovská (1964, Paříž) studovala ve 2. polovině 80. let scenáristiku na FEMIS. Film, jak sama prohlašuje, v ní budil velkou nedůvěru, dokud nepoznala Truffautovu tvorbu, zvláště jeho doinelovský cyklus. Sama začala krátkými snímky, film Oublie-moi (Zapomeň na mě) z roku 1994 je její celovečerní debut. Dosud režírovala ještě dva dlouhometrážní filmy: Nebojím se života (1999) a Les sentiments (Pocity, 2002), za který obdržela ve Francii Cenu Louise Delluca. Pracuje i pro televizi a opakovaně se též uplatňuje jako pozoruhodná herečka, mj. ve filmech Arnauda Desplechina a Clauda Berriho. Pro Desplechina napsala scénář (La vie des morts) stejně jako pro Philippa Garrela (Le coeur fantôme). Scenáristická aktivita zaujímá v její filmografii podstatné místo.