Les bohů

Barevný, 35 mm
Litva, 2005, 110 min
Sekce: Na východ od Západu - soutěžní sekce

O filmu

Když hned v úvodních záběrech Lesa bohů gestapo zatkne profesora literatury Sruogu a odveze jej do koncentračního tábora vybudovaného kdesi ve východním Prusku, rozeběhne se na plátně sled očekávaných výjevů: řev a nadávky provázející příjezd do tábora, monotónní otrocká práce, groteskní kontrast mezi pečlivě vyplňovanými kolonkami ve formulářích a rozlézajícím se bahnem, špínou a únavou. Utrpení a samota vězňů však snad ještě silněji čiší z temných poválečných scén, v nichž Sruoga na prknech vilniuského divadla inscenuje vlastní hru o tom, co během věznění prožil. Otázka, která jej během zkoušek začne pronásledovat, je stejně palčivá jako znovuoživené vzpomínky. Je vůbec možné zobrazit život v koncentráku jinak než jako sled absurdních panoptikálních výjevů, které nelze brát vážně? Film je adaptací autobiografického románu, v němž Balys Sruoga s černou ironií zachytil své zážitky z tábora Stuthof.

O režisérovi

Algimantas Puipa (1951, Antaliepte, Litva) po úspěšných amatérských začátcích absolvoval v roce 1974 moskevský VGIK a začal pracovat v Litevském filmovém studiu. Ve své tvorbě se od počátku orientoval především na přepisy domácí a světové literatury, za něž si odnesl řadu cen ze světových festivalů – stojí za to zmínit především oceněný film o poválečné kolektivizaci litevského venkova Amžinoji šviesa (Věčné světlo, 1987). Návštěvníci karlovarského festivalu měli v minulých patnácti letech možnost zhlédnout čtyři z Puipových nejvýznamnějších snímků: Žena a její čtyři muži (Moteris ir keturi jos vyrai, 1983), Také zde jsou pláže písčité (Ir ten krantai smeleti, 1991), Náhrdelník z vlčích zubů (Vilko dantu karoliai, 1997) a Elzin život (Elze íš gilios, 1999).