Krásná dodnes

Barevný, 35 mm
Portugalsko, Francie, 2006, 70 min
Sekce: Horizonty

O filmu

V souvislosti s nejnovějším dílkem téměř stoletého Oliveiry se dá mluvit o postmodernismu, intelektuální hříčce, buñuelovské zlomyslnosti, absurditě i úvaze o neúhybné logice lidského života. V režisérově fantaskní vizi se zestárlá hrdinka Buñuelovy Krásky dne po osmatřiceti letech náhodně potkává s dávným přítelem svého muže. Kdysi po ní velmi toužil, ale ač se snadno oddávala různým milencům, právě jeho odvrhla. Po mnoha pokusech ubránit se schůzce žena nakonec svolí ke společné večeři. Oba doufají, že se dovědí tajemství toho druhého. Michel Piccoli a Bulle Ogierová jako by do rolí promítali svou vnitřní sílu i nostalgii stáří, uzavřené prostory elegantních interiérů připomenou fantaskně klaustrofobní světy četných Buñuelových filmů.

O režisérovi

Manoel de Oliveira (1908, Porto) – jeho jméno se ve spojitosti s kinematografií poprvé objevilo v roce 1931, kdy byl promítán jeho dokument o práci říčních dělníků. Po několika dalších dokumentech debutoval v roce 1941 neorealisticky laděným hraným snímkem Aniki-Bobo, poté se řadu let věnoval jiným aktivitám. Od začátku 70. let poutala pozornost jeho volná tetralogie, věnovaná citovým (zvláště milostným) frustracím (1971–81). V Benátkách získal Zlatého lva jeho Saténový střevíček (Sapato de cetim, 1985), v roce 2005 mu francouzský prezident udělil Řád nejvyššího stupně Čestné legie za celoživotní dílo. Ve svých filmech se tento tvůrce postupně zcela přimkl k inscenované realitě a položil důraz na projev silných hereckých osobností (M. Piccoli, I. Papasová, C. Deneuveová). Z jeho pozdější filmografie byly v Karlových Varech uvedeny filmy Večírek (Party,1996) a před třemi lety Abrahámovo údolí (Vale Abraão, 1993), inspirované románem Paní Bovaryová.