Krutý příběh mládí

Barevný, 35 mm
Japonsko, 1960, 99 min
Sekce: Shochiku Nouvelle Vague

O filmu

Druhý snímek obrazoboreckého autora Ošimy znamenal pro Japonce totéž jako pro Francouze Godardův film U konce s dechem. Obrazově dynamický a nesentimentální rozchod s předchozí tradicí domácí kinematografie ukazuje na příběhu mladíka Kijošiho a studentky Makoto, jak se původně dobrý skutek obrací ve svůj opak. Stopující Makoto se chystá zneužít postarší řidič, jenž  ji zavezl jinam, než sama chtěla. Před agresorem ji zachrání Kijoši, který ho postraší natolik, že muž mu nakonec vydá i své peníze, aby se uchránil před dalším stíháním. Makoto se do svého zachránce zamiluje, ale z jejího idolu se vyklube citový mrzák, jenž v nouzi neváhá donutit svou milenku k tomu, aby si z této nepříjemné události udělali obživu: Makoto se vnucuje do auta zámožným řidičům a ve chvíli, kdy jejich zájem o koketující stopařku přeroste meze slušnosti, zasahuje Kijoši, který jede po celou dobu za nimi na motorce. Milenci pak žádají finanční kompenzaci za to, že obtěžování neohlásí… Z love story je náhle příběh citové frustrace a zneužití, z milence pasák, z milenky oběť...

O režisérovi

Nagisa Ošima (1932, Kjóto) je z rodu samurajů. Nejslavnější a také nejkontroverznější z mladých režisérů, který svým debutem Ulička lásky a naděje spustil v roce 1959 japonskou novou vlnu. V dospívání propadl literatuře a poezii, na vysoké škole se stal předním aktivistou levicového hnutí. Přímý politický rozměr, často na pomezí dokumentu, a vliv francouzské nové vlny, zejména Godarda, jsou patrné ve většině jeho snímků, k jejichž natáčení se dostal po šestileté praxi asistenta ve společnosti Šočiku. Ostrá kritika domácích poměrů, v níž zůstával osamělý, provázela jeho tvorbu i po odchodu z Šočiku, kdy tvořil v nezávislé produkci. Za vrchol jeho tvorby lze považovat film Korida lásky (Ai no korida, 1976), skandální příběh sexuální posedlosti natočený podle skutečné události.