Pohřeb slunce

Barevný, 35 mm
Japonsko, 1960, 87 min
Sekce: Shochiku Nouvelle Vague

O filmu

Freska z nejchudší části Ósaky překonává svým morbidním pohledem na svět a bezvýchodností osudů jejích obyvatel i obvykle ponuré ladění filmů největšího z japonských režisérských rebelů. Mezi antihrdiny „ze dna“, bez morálky a hrdosti, vyniká dívka Hanako, jež se ve dne živí nelegálním obchodováním s krví zbídačelých obyvatel slumu, kterou prodává pro kosmetické účely, a v noci pracuje jako prostitutka. Není divu, že Hanako propadne kouzlu nově příchozího mladíka Takešiho, jenž do zdejšího všudypřítomného násilí a pokusů žít na účet druhého vnese stopy lidskosti. Takeši ale získá i sympatie šéfa pouličního gangu, hezouna Šina, který se ho snaží zkorumpovat pro svoje účely. Ve chvíli, kdy se chce Takeši od tohoto prostředí odtrhnout, je už příliš pozdě. Polodokumentární styl doplňuje obrazová stylizace vybombardované a bohem zapomenuté pustiny, jíž ani krvavý východ slunce nevěstí nic dobrého.

O režisérovi

Nagisa Ošima (1932, Kjóto) je z rodu samurajů. Nejslavnější a také nejkontroverznější z mladých režisérů, který svým debutem Ulička lásky a naděje spustil v roce 1959 japonskou novou vlnu. V dospívání propadl literatuře a poezii, na vysoké škole se stal předním aktivistou levicového hnutí. Přímý politický rozměr, často na pomezí dokumentu, a vliv francouzské nové vlny, zejména Godarda, jsou patrné ve většině jeho snímků, k jejichž natáčení se dostal po šestileté praxi asistenta ve společnosti Šočiku. Ostrá kritika domácích poměrů, v níž zůstával osamělý, provázela jeho tvorbu i po odchodu z Šočiku, kdy tvořil v nezávislé produkci. Za vrchol jeho tvorby lze považovat film Korida lásky (Ai no korida, 1976), skandální příběh sexuální posedlosti natočený podle skutečné události.