Osmnáct výrostků

Černobílý, 35 mm
Japonsko, 1963, 108 min
Sekce: Shochiku Nouvelle Vague

O filmu

Drama o střetu zodpovědného správce ubytovny s tlupou adolescentů v roli kolektivního hrdiny. Zkušený dělník z loděnice Šimazaki dostane od zaměstnavatele nabídku bezplatného ubytování ve firemní noclehárně na břehu moře, pokud se bude starat o její chod. Jak Šimazaki po zabydlení zjistí, bude to obnášet také péči o hejno mladíků, jimž se brzy stane nepříliš úspěšným vychovatelem. V práci jsou chlapci disciplinovaní, ale po návratu na ubikaci se promění v těžko zvladatelný dav. Frustrovaný správce už to chce vzdát, ale na místě ho drží pohledná Nobu, dcera barmanky z podniku, kam pravidelně po večerech dochází. Po společném výletu do města, kde si všichni vyhodí z kopýtka, jeden z neidentifikovaných mladíků Nobu na ubytovně znásilní. Šokovaná dívka nechce snášet tlak okolí a odejde do jiného města. Šimazakimu se nepodaří zjistit, kdo byl pachatelem, ale je pevně rozhodnut  přivést Nobu zpět a dát jí najevo, jak moc o ni stojí...

O režisérovi

Jošišige (Kidžu) Jošida (1933, Fukui), nejméně nápadný autor japonské nové vlny, studoval francouzštinu na Tokijské univerzitě a vliv francouzské kinematografie se výrazně projevil i v jeho filmech. V roce 1955 uspěl v konkurzu na místo asistenta a absolvoval školu věhlasného režiséra Kinošity, obdobně jako jeho předchůdce Masaki Kobajaši. Když se studio Šočiku rozhodlo dát šanci mladým, ocitl se Jošida spolu s Ošimou a Šinodou v epicentru dění. Jeho filmy zabývající se odcizením a izolací a prostoupené sexem a bezdůvodným násilím jej však brzy o přízeň šéfů studia připravily. V roce 1964 založil svou vlastní nezávislou produkci, v níž vznikl jeden z milníků japonské kinematografie přelomu šedesátých a sedmdesátých let – kontroverzní a mnohovrstevnatý snímek Erosu purasu gjakusacu (Eros Plus Massacre, 1969).