Vítr vane, kudy chce

Barevný, 35 mm
Itálie, 2005, 107 min
Sekce: Nová generace italského filmu

O filmu

Údolí Maira v italských Alpách nabízí fascinující scenerii strmých zalesněných svahů a náhorních plošin s loukami a pastvinami, mezi nimiž jsou jako hnízda uloženy malé kamenné vesnice. Mají bohatou a dramatickou historii, ale vymírají, domy jsou zavřeny a ožívají až s turisty na začátku léta. Mladá francouzská rodina z příhraniční oblasti se rozhodne pronajmout si v jedné z nich velké hospodářství. Philippe Héraud byl původně učitelem, ale dnes má několik set koz a vyrábí ve velkém kozí sýr, jeho pohledná žena se stará o dům a čtyři děti. Zpočátku vše vypadá jako v pohádce – venkované se radují z jejich příchodu a nezištně jim pomáhají, vidí v nich šanci, jak omladit a rozproudit místní život. Ale čím lépe se manželům daří, tím více nepřátel získávají. Režisér kráčí v šlépějích Ermanna Olmiho a jeho Stromu na dřeváky, s hlubokým porozuměním vypovídá o kraji a jeho obyvatelích, vyhýbá se jakékoliv zvenčí dodané dramatičnosti.

O režisérovi

Giorgio Diritti (Boloňa, Itálie) se učil filmovému řemeslu při spolupráci s řadou italských tvůrců, zejména v letech 1983 až 1989. Opakovaně byl podepsán pod castingem pro snímky různých režisérů (v roce 1990 připravoval casting pro Felliniho film Hlas luny). Podílel se na filmech Pupiho Avatiho, teď jako scenárista a režisér zaučuje mladé filmaře v Ipotesi Cinema, instituci vedené Ermannem Olmim, která se věnuje začínajícím tvůrcům. Diritti debutoval dokumentem Cappello da marinaio (Námořnická čepice, 1990), dokumenty, krátké a televizní filmy realizuje dodnes. V čistě autorském, nízkorozpočtovém a nezávislém filmu Vítr vane, kudy chce (2005), který je jeho celovečerním hraným debutem, hrají spolu s profesionálními herci obyvatelé regionu, v němž se příběh odehrává, což přispívá k jeho působivé autentičnosti.