Tehilim

Barevný, 35 mm
Francie, Izrael, 2007, 96 min
Sekce: Horizonty

O filmu

Název filmu označuje žalmy, písně či meditace připisované králi Davidovi, jež hrají důležitou roli v náboženství Židů, zejména těch hluboce věřících, jako je starý Shmuel. Jeho syn Eli je ve své víře vlažnější, zato má ale Shmuel oddaného učedníka ve starším vnukovi Menachemovi. Jednoho dne Eli odjede ráno do práce, porouchá se mu auto a muž poté záhadně zmizí. Menachem je přesvědčen, že dědeček má pravdu, když vidí jedinou naději v modlitbách. Nic nedbá na to, že matka, podstatně méně nábožensky založená, se chce se svým otřesem vyrovnávat v klidu a odmítá denní společné modlení s příbuznými. Dospívající chlapec tak horlivě naslouchá dědečkovým teoriím a kázání o správnosti chování, že  za pomoci mladšího bratra začne dědečkovo učení o charitě a účinku modlitby převádět do praxe a udiví ho, že se setkává s nepochopením, ba dokonce odsouzením. Film o podobách judaismu, od militantního, který má pohotově na všechno odpověď, přes tolerantní, vycházející více z životní reality současnosti, až po laický postoj reprezentovaný matkou.

O režisérovi

Raphaël Nadjari (1971, Marseille) původně studoval výtvarné umění. V roce 1999 se odstěhoval do New Yorku, kde natočil první hraný film The Shade (Stín), moderní adaptaci Dostojevského povídky Něžná. Film I Am Josh Polonski’s Brother (Jsem bratr Joshe Polonského, 2001), natočený na formát Super 8mm, měl premiéru v Berlíně v sekci Fórum mladého filmu. Režisérovu newyorskou trilogii završil snímek Apartment #5C (Byt 5C, 2002), prezentovaný v sekci Quinzaine des Réalisateurs v Cannes. V roce 2003 se Nadjari usadil v Tel Avivu, kde v hebrejštině natočil film Avaním (2003), který byl uveden v Berlíně a rovněž v Karlových Varech 2004. Nejnovější Tehilim byl pozván do soutěže 60. ročníku festivalu v Cannes. Nadjari dostal cenu France Culture jako nejlepší filmař. Žije střídavě v Tel Avivu a v Paříži.