Můj bratr je jedináček

Barevný, 35 mm
Itálie, Francie, 2007, 100 min
Sekce: Otevřené oči

O filmu

Příběh, jehož hlavními hrdiny jsou dva bratři, začíná v roce 1962. Impulzivní mladík Accio, který k lítosti rodičů poslouchá pouze svůj instinkt, opouští kněžský seminář pro stále živé fašistické ideje, jimiž jej nakazil kamarád. Už dospělý, charizmatický a všemi oblíbený Manrico je naopak více než aktivním stoupencem levice. Oba milují tutéž dívku a vášnivě brání svá politická vyznání. Jeden z nejvýraznějších italských režisérů střední generace provází dvojici protagonistů, jejich rodinu a přátele patnáctiletým obdobím na pozadí sociálně-politické situace Itálie ve druhé polovině 20. století. Podmanivým způsobem zfilmovaný román Antonia Pannacchiho Il fasciocomunista (Fašokomunista) patřil k nejzajímavějším snímkům sekce Un Certain Regard letošního festivalu v Cannes. V hlavních rolích se představí vycházející hvězdy italského filmu Elio Germano a Riccardo Scamarcio.

O režisérovi

Daniele Luchetti (1960, Řím) studoval dějiny umění a později filmovou režii na škole provozované společností Gaumont, kde se stal jedním z tvůrců kolektivního snímku Juke Box (1983). Pracoval jako pomocný režisér na komedii La messa è finita (Mše skončila) Nanniho Morettiho, jenž mu produkoval režijní debut Domani accadrà (1988), s úspěchem promítaný na festivalu v Cannes (zvláštní uznání za debut). Uznání Luchettimu přinesl i film Il portaborse, vybraný do hlavní soutěže canneského festivalu 1991 a oceněný dvěma národními cenami Donatellův David. Tutéž cenu za nejlepší film získal jeho snímek La scuola (1995), do kterého obsadil svého oblíbeného herce Silvia Orlanda.