Můj Winnipeg

Barevný, 35 mm
Kanada, 2007, 97 min
Sekce: Jiný pohled

O filmu

Pořád zima. Pořád zima. Pořád spící. Winnipeg. Kanadský režisér Guy Maddin znejasňuje hranici mezi dokumentárním a subjektivním hraným filmem, když se jeho osobní mytologie stává podobně jako v hraném snímku Brand Upon the Brain! základem filmu – tentokrát dokumentárního portrétu jeho rodného města. Maddin zachycuje specifika svého rodiště s okouzlením, ale i rozhořčením – to, když se zabývá demolicí pamětihodností a roztřepanými záběry z digitální kamery naruší svůj precizní styl inspirovaný expresionistickou estetikou i „béčkovými“ melodramaty. Lokace Winnipegu hluboko v kanadském vnitrozemí se promítla do množství náměsíčníků i vyloučení z hokejové soutěže NHL. K vyzdvižení výjimečnosti města nepotřebuje Maddin konejšivé pohlednicové záběry. Jeho ohlédnutí do minulosti spíše burcují ze sna a lákavými jsou jen do chvíle trpkého zjištění, že mnohé z toho, čím film okouzluje, už je minulostí.

O režisérovi

Guy Maddin (1956, Winnipeg, Kanada) patří mezi nejvýraznější filmaře současnosti. Vedle režírování celovečerních i krátkých filmů se věnuje pedagogické práci a přispívá i do filmových periodik. Karlovarští diváci měli možnost vidět jeho expresivní televizní balet Dracula: Stránky z deníku panny (Dracula: Pages from a Virgin’s Diary, 2002) i titul Nejsmutnější hudba světa (The Saddest Music in the World, 2003), který zahájil režisérovu spolupráci s herečkou Isabellou Rosselliniovou. S ní natočil i krátký snímek o jejím otci, režisérovi Robertu Rossellinim, nazvaný My Dad Is 100 Years Old (2005) a celovečerní snímek Brand Upon the Brain! (2006). Můj Winnipeg je Maddinův první dokumentární film.