Katyň

Barevný, 35 mm
Polsko, 2007, 117 min
Sekce: Hlavní program - mimo soutěž

O filmu

Po sovětské agresi 17. září 1939 bylo v Kozelsku internováno na čtyři a půl tisíce polských důstojníků. Většina z nich byla na Stalinův rozkaz zjara 1940 zabita v Katyni. Další tisíce polských zajatců zahynuly v jiných táborech. Roku 1943 Němci obvinili z katyňského zločinu NKVD. Sověti ho naopak připsali Němcům. V poválečném Polsku se šíření pravdy o katyňském masakru trestalo... Wajda, jehož otec zajetí rovněž nepřežil, vychází z prožitků a utrpení rodin katyňských obětí. Byly klamány nejen dvojí propagandou, ale i terorizovány dvojí totalitní mocí. Děj se odvíjí převážně v okupovaném Krakově, jehož tísnivou atmosféru Wajda vykřesává z vlastní paměti, stejně jako zlověstný čas po osvobození, vnímaném jako další okupace. Výběrem protagonistů, zejména žen, matek a dcer obětí, emotivně zpřítomňuje temnou minulost, v níž však neutuchaly naděje a solidarita i neokázalá odvaha. Téma výsostně politické autor zpracovává v rovině lidské, s níž se snadno identifikujeme. Jako osvědčený kronikář polských dějin zdůrazňuje i motiv utrpení intelektuálních elit, soustavně decimovaných totalitními režimy.

O režisérovi

Andrzej Wajda (1926, Suwałki, Polsko) věnoval podstatnou část tvorby reflexi válečných osudů Polska. Po debutu Nezvaní hosté (Pokolenie, 1954) upozornil na odbojáře z řad zneuznané Zemské armády ve filmech Kanály (Kanał, 1956), Popel a démant (Popiół i diament, 1958) a Pierścionek z orłem w koronie (Prstýnek s orlem v koruně, 1992). Tragický začátek války vystihl ve snímcích Lotna (1959) a Kronika milostných nehod (Kronika wypadków miłosnych, 1985), poválečná traumata vězněných Poláků v Krajině po bitvě (Krajobraz po bitwie, 1970) a ponižující zacházení s Poláky ve filmu Eine Liebe in Deutschland (Láska v Německu, 1983). Židovský úděl připomenul ve filmech Samson (1961), Korczak (1988) a Wielki Tydzień (Velikonoční týden, 1995). Katyň (2007) je zatím posledním Wajdovým návratem k válečnému tématu.