Jezero Tahoe

Barevný, 35 mm
Mexiko, 2008, 85 min
Sekce: Horizonty

O filmu

Cesta, kterou musí každý z nás ujít, aby dospěl a smířil se se všemi aspekty života, mezi něž patří i smrt našich blízkých, může mít nejrůznější podobu. Jen málokterá je však tak groteskní jako odysea, na niž se pouští šestnáctiletý Juan ve chvíli, kdy v jakémsi yucatanském zapadákově nabourá stařičký rodinný vůz. Putování za vytouženým náhradním dílem vede Juana k stále bizarnějším figurkám – od zamlklého automechanika, který se až neuvěřitelně podobá svému psu, se přes punkerskou majitelku rozpadající se mototechny dostane až k soustružníkovi, „který ví vše“ (bohužel nikoli o autech, ale o kung-fu filmech). Surreálně dvojrozměrný prostor tohoto filmu připomíná to nejlepší z poetiky Akiho Kaurismäkiho a Jima Jarmusche – je to svět plný zámlk, absurdního humoru, rozpačitého otálení i opojné melancholie. Z letošního Berlinale si Fernando Eimbcke za Jezero Tahoe po právu odnesl Cenu Alfreda Bauera za umělecký přínos.

O režisérovi

Fernando Eimbcke (1970, Mexiko) dokončil filmová studia na mexické National University (1996), ale už během studií získaly jeho krátké filmy a hudební videoklipy několik významných ocenění. Skutečnou senzaci však způsobil až jeho celovečerní debut Kachní sezona (Temporada de patos, 2004). Absurdní komedie o dvou dospívajících kamarádech a jednom fádním nedělním odpoledni uvedená na festivalech v Cannes, Karlových Varech a Torontu si kromě festivalových cen odnesla i jedenáct Arielů, výročních cen udělovaných mexickou filmovou akademií.