New York, New York

Barevný, 35 mm
USA, 1977, 136 min
Sekce: Nový Hollywood II

O filmu

Velkolepý, katastrofální, nádherný, schizofrenní – těmito a mnoha dalšími přívlastky byla v uplynulých třiceti letech častována originální pocta Martina Scorseseho hollywoodským muzikálům studia MGM. Po úspěchu Taxikáře se nejpoučenější z novohollywoodských „filmových spratků“ uchýlil do umělého světa optimistické formy romantického realismu, již proslavili Vincente Minnelli či George Cukor. „Infikoval“ ji však moderním pojetím milostného vztahu a intenzivním typem herectví s častou improvizací ve stylu filmů Johna Cassavetese. Brilantní Robert De Niro a Liza Minnelliová ztělesňují dvojici umělců, jejichž bouřlivou love story komplikují nejen rozdílné povahy, ale především s odlišným úspěchem realizované umělecké ambice každého z nich (viz Cukorův film Zrodila se hvězda). Po mnoha letech rehabilitovaný Scorseseho rozmáchlý experiment tvoří spolu s Coppolovou Apokalypsou a Ciminovou Nebeskou bránou trio geniálně vyšinutých filmů, jež definitivně otřásly trpělivostí studiových bossů a přiblížily éru nového Hollywoodu k jejímu konci.

O režisérovi

Martin Scorsese (1942, Queens, New York City) si udržuje „autorský“ kredit ve stylu klasického Hollywoodu, ocenění v podobě režisérského Oscara se mu však dostalo až loni díky dramatu Skrytá identita (2006). Pracuje v rámci klasických žánrů, ať jde o melodrama (Věk nevinnosti, 1993), muzikál (New York, New York, 1977), životopis (Letec, 2004; a svým způsobem i Poslední pokušení Ježíše Krista, 1988), komedii (Král komedie, 1983) či drama (Taxikář, 1976; Zuřící býk, 1980). Jeho tvorbou prolíná otázka hodnoty morálního imperativu v násilnickém, chaotickém světě bez pravidel, kterou po Špinavých ulicích (Mean Streets, 1973) zkoumal i ve svých dalších gangsterských opusech Mafiáni (1990), Casino (1995) a Skrytá identita.