Černý palác

Barevný, 35 mm
Mexiko, 1976, 105 min
Sekce: Pocta Arturo Ripsteinovi

O filmu

Popis života v největší a ve své době nejmodernější mexické věznici Lecumberri je rozdělen na čtyři části označené jako předehra, druhá doba, třetí doba a epilog. Prostřednictvím fotografií a archivních záběrů je divák vtahován do dějin „černého paláce“, až se postupně ponoří do spleti chodeb, dvorků a cel. S vědeckou strohostí nás komentář seznamuje s fungováním jednotlivých pavilonů i s jejich obyvateli. Kromě úvodní sekvence nás doprovázejí převážně jen výpovědi odsouzených. Pronikáme do rozsáhlého labyrintu obydleného chudými i bohatými, slabými i mocnými, jako by byl za mřížemi vytvořen model vnějšího světa. Odráží se tu tehdejší atmosféra z pohledu drobných zlodějíčků, zločinců či politických vězňů. Společenské rozpory vyvstávají na základě značně odlišných výpovědí zaměstnanců věznice a jejich svěřenců. Dokument natočil režisér na sklonku vlády prezidenta Luise Echeverríi, který se pokusil provést reformu vězeňského systému. Úspěšnost tohoto záměru mělo ilustrovat několik filmů, mezi nimi i Černý palác. Utilitární důvod byl však v tomto případě zdaleka překročen. Vzniklo dílo implantující do mexické kinematografie některé postupy cinema direct. Z původního projektu krátkometrážního rozsahu vznikl celovečerní snímek, který režisérovi Arturo Ripsteinovi umožnil vytvořit dva filmy zároveň – jeden obrazový a druhý zvukový.