Skoro celá pravda

Barevný, 35 mm
Francie, 2007, 95 min
IP – mezinárodní premiéra
Sekce: Soutěžní sekce

O filmu

Anne je atraktivní žena, která se marně pokouší dělit svůj čas mezi náročnou práci televizní moderátorky a rodinu – dospívajícího synka a druhého manžela Thomase. Její svět má daleko k dokonalosti, protože nejen ona sama, ale i její okolí se bezvýsledně snaží uspořádat si profesionální i soukromý život. Zvlášť těhotná kolegyně Caroline, pro niž má Thomas slabost, přestává zvládat své potíže se současným partnerem Marcem, Anniným prvním manželem. Setkání s atraktivním homosexuálním Pařížanem Vincentem však Anne změní život: u stárnoucího intelektuála objevujícího pro svět někdejší celebrity nachází nezištné pochopení. Co je však v rámci spletitých citových, sexuálních a pracovních vztahů pravda a co jen (ne)milosrdná lež? Do tragikomické mozaiky vnášejí harmonii klasické jazzové rytmy pozapomenuté zpěvačky Pauline Andertonové, o níž Anne s Vincentem natáčejí televizní dokument. Snímek zdobí herecké výkony Karin Viardové a Andrého Dussolliera. Sám režisér se úspěšně zhostil role hrdinčina manžela Thomase.

O režisérovi

Sam Karmann (1953, Port Said, Egypt) se od počátku 80. let objevoval jako herec především v televizních seriálech (např. úspěšný krimiseriál Navarro, 1985–95), kde hrál inspektora Barrada). Menší role ztvárnil např. v dramatu Práskač (La balance, r. Bob Swaim, 1982), v krimi Train d’enfer (Pekelný vlak, r. Roger Hanin, 1984) či v komedi La cité de la peur (Město strachu, r. Alain Berbérian, 1994). V tragikomedii Každý to rád jinak (Le goût des autres, r. Agnès Jaouiová, 2000), nominované na Oscara, si zahrál postavu režiséra. V roce 1992 debutoval krátkým hraným snímkem podle vlastního scénáře Omnibus, za nějž získal Oscara, Zlatou palmu na MFF v Cannes a cenu BAFTA. Dále režíroval komedii Kennedy et moi (Kennedy a já, 1999 – nominace na Evropskou filmovou cenu pro objev roku), tragikomický příběh Ze dne na den (À la petit semaine, 2003) a krátké filmy Issues de secours (2006) a Chant prénatal (2006).