Nebe. Letadlo. Dívka.

Barevný, 35 mm
Rusko, 2002, 90 min
Sekce: Rusko v ženském rodě

O filmu

Remake kdysi populárního melodramatu Ještě jednou o lásce (1968) iniciovala scenáristka a herečka Renata Litvinovová, známá i jako televizní moderátorka a režisérka. Před kameru ji přivedla Kira Muratovová, okouzlená jejím „glamour" zjevem a zejména manýristickým projevem. Ostatně i režisérka filmu prošla školou Muratovové na jejích filmech Astenický syndrom (1989) a Tři příběhy (1997). Provokující intonaci slovních výlevů a afektovaných gest postav z filmů Muratovové přenesla Litvinovová i do postavy letušky Lary, kterou si napsala na tělo a obdařila ji vlastností bezvýhradné lásky. Na rozdíl od původní předlohy (hra Edvarda Radzinského 104 stránky o lásce) ji Lara nevěnuje racionálnímu vědci, ale rozevlátému novináři, s nímž se často míjí v pracovním nasazení. Její láska nebeská se zmítá mezi vírou a nevírou, a jakkoli je hluboká a opravdová, Lara ji prezentuje jako nezávaznou hru...

O režisérovi

Věra Storoževová (1958, Čeljabinská oblast) absolvovala Moskevský státní kulturní institut (1983) a Vyšší kurzy scenáristiky a režie v Moskvě (1993). S manželem, scenáristou a hercem Sergejem Popovem, těsně spolupracovali s Kirou Muratovovou. Natočila 25 televizních dokumentů a seriál Živoj Puškin (Živý Puškin, 1999). Po krátkém hraném filmu Rozvod (Rozvod, 1992) debutovala celovečerním snímkem Nebe. Letadlo. Dívka. (2002), uvedeným v Benátkách. Následovala melodramata Francuz (Francouz, 2003) a Grečeskije kanikuly (Řecké prázdniny, 2005). Za film Putěšestvije s domašnimi životnymi (Putování s domácími zvířaty, 2007) získala na MFF v Moskvě nejvyšší cenu – Zlatého Georgije. Na provinční poměry se zaměřuje i v nejnovějším filmu Skoro vesna (Brzy bude jaro, 2009).