Vlček

Barevný, 35 mm
Rusko, 2009, 86 min
IP – mezinárodní premiéra
Sekce: Soutěžní sekce

O filmu

Už úvodní scéna filmu napovídá, že děvčátko, které rodící žena přivádí na svět, není vítáno. Křik rodičky je víc zlostný než bolestný a nic nenasvědčuje tomu, že se matka na dceru těší. Tak to mezi Matkou a Dcerou zůstane i dál, a proto nemají jména. Jejich společný život se skládá z neustálých úniků Matky do náručí mužů, které si vodí do jediného pokoje v domku, kde aspoň minimum péče poskytuje dítěti babička. Ovšem ta jednoho dne umírá a ty dvě jsou ponechány samy sobě. Dcera roste a už chápe, kdo její Matka je. Odsuzuje ji, ale nedokáže žít bez ní. Věčný koloběh jejich zmarněných životů připomíná roztočeného vlčka, jedinou hračku v Dceřině životě, jedinou věc, jež ji poutá k matce. Jednoho dne se ale věčná honba zastaví. Vasilij Sigarev, který přepisem vlastní hry ve filmu debutoval, zasadil drásavý příběh nelásky do bezčasí a konkrétní není ani prostor, v němž se odehrává. „Nikdy nechci ve svých hrách říkat, ‚o čem to je‘ – ať každý divák rozhodne za sebe. Doufejme jen, že mu ten příběh řekne něco nového o lásce a o jejím nedostatku, o zlu – a o vlastní duši."

O režisérovi

Vasilij Sigarev (1977, střední Ural, Rusko) studoval pedagogiku a pak navštěvoval kurzy dramaturgie u Nikolaje Koljady. Mezinárodní pozornost upoutal, když v roce 2002 byla jeho hra Plastelina inscenována londýnským Royal Court Theatre. Hra měla velký úspěch a Sigarev získal Cenu Charlese Wintoura jako nejslibnější dramatický autor. Od roku 2003 napsal osmnáct her, které byly inscenovány mnoha divadly v Rusku i v zahraničí, mimo jiné i v České republice (Plastelina se hrála v divadle DISK v roce 2004 a Sigarev při té příležitosti navštívil Prahu). Svou hru Vlček natočil jako režijní debut a film získal nejvyšší ocenění na festivalu ruských filmů Kinotavr v Soči v červnu 2009.