Nonko

Barevný, 35 mm
Japonsko, 2008, 105 min
Sekce: Jiný pohled – Tokyo FilmeX uvádí

O filmu

Nobuko snila o tom, že v Tokiu prorazí jako herečka. Namísto toho žije rozvedená třicátnice s filmografií čítající hrstku snímků pro dospělé v rodném maloměstě u rodičů, jimž pomáhá s údržbou šintoistické svatyně. Herecký pseudonym Nonko, kterým ji její známí oslovují, permanentně připomíná vyprahlé a o ideály připravené ženě její neúspěch – stejně jako dveře do dětského pokoje v domě rodičů polepené jejími naivními dětskými vzory. Pro své okolí je Nonko odepsaná a i ona sama se zřekla jakýchkoli ambicí na štěstí. Do jejího života náhle vstupují dva muži – idealistický, cílevědomý mladík a její bývalý manžel. Režisér i tentokrát uplatňuje svůj silně empatický a nevybíravě upřímný přístup k outsiderům. Zahrnutím bezprostředních sexuálních scén, které významně dokreslují postavu hrdinky, se film hlásí k odkazu japonských vytříbených „ženských" erotických filmů ze 70. let.

O režisérovi

Kazujoši Kumakiri (1974, Obihiro, Japonsko) náleží k význačným talentům, které japonskému filmu dala umělecká škola v Ósace. Studium absolvoval celovečerním debutem Kičiku dai enkai (Hostina bestií, 1997). Provokativní úvaha zpracovaná postupy exploatační kinematografie a pojatá jako undergroundový film byla promítána na řadě mezinárodních festivalů a dočkala se i uvedení v zahraniční distribuci. Ačkoli byl film úspěšný také v Japonsku, trvalo čtyři roky, než režisér představil svůj druhý celovečerní snímek Sora no ana (Díra na nebi, 2001). Kumakiri zpravidla rozvádí motivy outsiderství, izolace a zkratovitého jednání lidí ve vyhrocených situacích. Platí to o jeho autorských dílech i zakázkových projektech, jako např. melancholické akční sci-fi Furiidžia (Freesia, 2007).