Slepé prase chce létat

Barevný, 35 mm
Indonésie, 2008, 77 min
Sekce: Jiný pohled

O filmu

Linda, Cahyono a Salma jsou jen tři z postav intimní mozaiky, jejíž skládání probouzí pocity vyrovnanosti v hrdinech i v publiku. Ač zalidněn postavami vyjadřujícími svá vnitřní pnutí netradičními způsoby, je snímek civilním dílem, jehož sdílnost navzdory zasazení do specifické geografické situace překračuje hranice. Příběh sledující zblízka, ale nikoli voyeuristicky osudy svých hrdinů komentuje kroky, které učinila či by měla učinit indonéská společnost. Vývoj i strnulost zde stojí nedaleko od sebe, zatímco režisér Edwin oslovuje diváka moderními prostředky a dokáže v něm provokovat existenciální otázky, aniž by se uchyloval k hlubokomyslným promluvám. Podobně jako ve svých četných krátkých filmech i zde prokazuje režisér cit pro detail, sexuální nespoutanost, schopnost připisovat obyčejným předmětům metaforické významy, a nahrazovat tak komplikované vyprávění účelnou zkratkou.

O režisérovi

Edwin (1978, Surabaja) je úspěšným režisérem krátkých filmů a nadějí indonéské kinematografie. Absolvoval obor grafického designu a v Jakartě studoval film. Jeho snímek Kara, anak sebatang pohon (Kara, Daughter of a Tree, 2005) byl prvním indonéským krátkým filmem, který se promítal na festivalu v Cannes. Ve snímku Dajang Soembi: Perempoean jang dikawini andjing (Dajang Soembi: The Woman Who Is Married to a Dog, 2004) se inspiroval estetikou němého filmu, syrový digitální snímek Trip to the Wound (2007) zase soutěžil na renomovaném festivalu krátkých filmů v Clermont-Ferrandu. Edwin se podílel i na povídkovém snímku 98-08 (2008), který bilancuje reformní úsilí Indonésie po pádu Suharta. Režisérův celovečerní debut Slepé prase chce létat  získal Cenu FIPRESCI na festivalu v Rotterdamu.