Kyslík

Barevný, 35 mm
Rusko, 2009, 75 min
IP – mezinárodní premiéra
Sekce: Fórum nezávislých

O filmu

Ve filmu podle vlastní divadelní hry autor vizualizuje význam starozákonního Slova mimo jiné klipovými kolážemi. V deseti kapitolách režisér zachycuje ruskou realitu a současně tematizuje ze zmíněného starozákonního Slova odvozené desatero. Text komentují dva mladí moderátoři, jejich protikladem jsou tu dvojníci – mladík Saša a dívka Saša. Promluvy performerů působí jako paralelní monology, mají povahu intimní a zároveň veřejné zpovědi. Rytmus elektronické hudby a hektičnost moderního života odpovídají nekontrolovanému proudu řeči, myšlenek a vzpomínek. Moderátoři nekladou otázky, jen poukazují na znepokojivé aspekty lidské existence. Fyzicky přítomni, ale bytostně odcizení Saša se Sašou se rouhají, porušují boží přikázání, zraňují druhé. Bez životodárného kyslíku – Slova – však umírají. To vše v rytmech hip hopu, rapu a breakbeatu, na pozadí zraňujících obrazů dnešního Ruska, vzdálených válek, lhostejných měst i konopných polí…

O režisérovi

Ivan Vyrypajev (1974, Irkutsk) absolvoval v Irkutsku hereckou školu (1995), kde po angažmá v Magadanu působil jako pedagog (1999–2001) a založil divadelní studio Prostor hry (1998). Po studiu režie v Moskvě se uplatnil v Centru nového dramatu Teatr.doc., po roce 2005 jako umělecký ředitel Divadla Praktika. Je autorem pěti her, uváděných i v cizině, a řady scénářů, z nichž si za filmový debut zvolil Euforii (2006), která mu vynesla množství cen doma i v zahraničí. Podle vlastní hry natočil Kyslík (Kislorod, 2009), hře Valentinov děň (Valentinův den) vtiskla filmovou podobu Světlana Proskurinová (Nejlepší roční období, 2007). Je autorem knihy 13 textov, napisannych oseňju (13 textů, napsaných na podzim). Získal řadu divadelních cen (Zlatá maska) a Cenu Prezidentské rady za přínos ruské literatuře.