Podvodník

Černobílý, 35 mm
Itálie, Francie, 1955, 112 min
Sekce: Poklady filmových archivů

O filmu

Fellini plánoval Podvodníka zpočátku jako úsměvný příběh ā la Lubitsch o třech zlodějích, kteří nejrůznějšími triky balamutí důvěřivé lidi a tahají z nich peníze; s odkrytím individuálního zázemí postav ale nabyly na síle dramatické momenty. Triumfální cesta Silnice kiny celého světa byla ještě v plném proudu, když jejího režiséra potkala největší katastrofa jeho kariéry: odmítnutí Podvodníka bylo bezmála jednohlasné. Fellini doplatil na to, že nechtěl těžit z dosaženého úspěchu a ignoroval výzvy producentů, aby dal publiku „novou Gelsominu". Překvapí ovšem, že málokdo ze starších kritiků bral v potaz, že se dívá na zmrzačenou verzi téměř dvouhodinového snímku, jenž se promítal na festivalu v Benátkách. Tím spíš má smysl připomenout si v Karlových Varech letošní 90. jubileum géniova narození právě jeho nejvíce zneuznaným dílem. Plně docenit ho mohli roku 2002 diváci boloňského festivalu Immagine Ritrovata – zde byla poprvé promítnuta zkompletovaná a digitálně restaurovaná kopie, kterou uvidíme.

O režisérovi

Federico Fellini (1920, Rimini – 1993 Řím), nejslavnější italský  filmař 20. století. Pro jeho ranou tvorbu byla určující spolupráce s Robertem Rossellinim a jím reprezentovaný křesťanský proud v rámci neorealismu. Tato inspirace, prodchnutá básnivou tragičností, ještě dominuje ve Felliniho filmech z 50. let, které mu zajistily celosvětové renomé, zejména v Silnici (La strada, 1954). Ve Sladkém životě (La dolce vita, 1960) tvůrce poprvé zcela rozvíjí svůj nezaměnitelný styl, odkrývá hlubinné zdroje vlastní imaginace a jeho pozorování společnosti má stále více introspektivní, až onirický charakter. Po dosažení uměleckého vrcholu ve filmu 8 1/2 (Otto e mezzo, 1962) představují barokní vize Felliniho zralého období sérii brilantních variací na základní obsedantní témata.