Má princezna Karo

Barevný, 35 mm
Belgie, Nizozemsko, 2009, 102 min
Sekce: Zaostřeno na belgickou kinematografii

O filmu

Očima desetileté hlavní postavy se v této částečně autobiografické exkurzi podíváme na začátek 70. let do amsterdamské komuny. Malá Karo (Anna Franziska Jägerová), jež se zoufale snaží pochopit, co to všichni ti dospělí kolem provádějí, zažívá velmi vzrušující, ale spletité období. Píše se rok 1974 a její otec Raven (Matthias Schoenaerts) a matka Dalia (Déborah Françoisová z filmu Dítě bratří Dardenneových) odjíždějí z Belgie do jakéhosi squatu v Amsterdamu, bývalém ráji hippies. Karo už je na výstřelky svých umělecky založených a vášnivých rodičů zvyklá, ale v komuně jdou věci na její vkus přece jen příliš rychle. Trápí se především tím, že neví, jak zůstat věrná revolučně naladěnému otci i o něco pragmatičtější matce. Ale děti jsou přizpůsobivé a režisérka Dorothée van den Bergheová si toho je vědoma. Věděla to tehdy a ví to i nyní. Co se stalo dál s Ravenem a Dalií, můžeme jen hádat. S Karo to určitě dopadlo dobře.

O režisérovi

Dorothée van den Bergheová (1969, Gent) původně studovala malířství a sochařství, ale brzy usoudila, že to není nic pro ni. „Ty obrazy jsou nehybné. Chci pohyblivé obrázky." Na začátku 90. let natočila několik krátkých snímků (Bekentenissen, Rue Verte a Bruxelles minuit), dokumentů (Kamermeisjes) a televizních filmů (Het achterland). V roce 2002 režírovala svůj celovečerní debut Holčička (Meisje), k němuž napsala i scénář a za nějž získala ceny na festivalu v Amiensu a Locarnu. V roce 2009 natočila druhý celovečerní snímek, poloautobiografický Má princezna Karo. Dorothée van den Bergheová tvrdí: „Ženy při natáčení mnohem víc využívají smysly. Podle mě ten rozdíl tkví v naší fyzické stránce. Žena nosí dítě, je blíž ke každodennímu životu. Tento způsob života se v ženských filmech odráží."